Ahoj Veroniko, já mám úplně ten stejný problém s tchýní jako ty:-(( Zdravotně je na tom podobně - těžká astmatička, slabé srdce, vysoký tlak, špatná štítná žláza, hooodně při těle, ale ještě jsem byla těhotná a už mi vykládala, jak bude Ondráška hlídat, vozit v kočárku atd...Já jsem jí taky na rovinu řekla, že jí ho nedám hlídat, kdž s ním bude sama a byla pak na mě dlouho uražená...tak jsem to zkusila, když byl miminko, jenom ležel a hrál si s chrastítky, tak jsem je nechala třeba na hodinku a docela to šlo, že, jenže teď má Ondra rok, už chce chodit a pořád někam leze...a ona? Když si má k němu sednout na zem, hrát si sním, a pak zase vstát - strašný problém, skoro jako bychom už potřebovali kladku...věčně ji bolí záda a kyčle z té její váhy..nevyjde 5 schodů, aniž by se zadýchala spotila jako pr..tak si představ, jak vypadá, když chvíli drží syna v náručí...Když jsme naposledy šly s kočárkem ven, po 10 minutách - malý ještě v kočáru ani neusnul, už nemohla...Jenže ona to nikdy nepřizná..nikdy..:-(( Naštěstí spolu nebydlíme.. A taky nechodím do práce, takže vyloženě nepotřebuji, aby hlídala..takže, když už chce hlídat Ondřeje, jsem prostě vždycky s nimi a její protesty prostě pouštím jednm uchem dovnitř a druhým ven, jen to dělám víc diplomaticka, než na začátku, aby se zase neurazila...
Mám ji ráda, proože je to manželova mamka, a protože pjednoduše zbožňuje Ondráška, tak se to prostě snažím vždycky nějak ukoulet, ale zpočátku to byl prostě boj, bylo to těžké a pořád je, zvlášť když ona je tak strašně tvrdohlavá...No, ale já to nevzdám, je to můj syn a chci pro něj to nejlepší:-)
In reply to tak tak, myslím že mě by Veronika 24
Ahoj Veroniko, já mám úplně ten stejný problém s tchýní jako ty:-(( Zdravotně je na tom podobně - těžká astmatička, slabé srdce, vysoký tlak, špatná štítná žláza, hooodně při těle, ale ještě jsem byla těhotná a už mi vykládala, jak bude Ondráška hlídat, vozit v kočárku atd...Já jsem jí taky na rovinu řekla, že jí ho nedám hlídat, kdž s ním bude sama a byla pak na mě dlouho uražená...tak jsem to zkusila, když byl miminko, jenom ležel a hrál si s chrastítky, tak jsem je nechala třeba na hodinku a docela to šlo, že, jenže teď má Ondra rok, už chce chodit a pořád někam leze...a ona? Když si má k němu sednout na zem, hrát si sním, a pak zase vstát - strašný problém, skoro jako bychom už potřebovali kladku...věčně ji bolí záda a kyčle z té její váhy..nevyjde 5 schodů, aniž by se zadýchala spotila jako pr..tak si představ, jak vypadá, když chvíli drží syna v náručí...Když jsme naposledy šly s kočárkem ven, po 10 minutách - malý ještě v kočáru ani neusnul, už nemohla...Jenže ona to nikdy nepřizná..nikdy..:-(( Naštěstí spolu nebydlíme..
A taky nechodím do práce, takže vyloženě nepotřebuji, aby hlídala..takže, když už chce hlídat Ondřeje, jsem prostě vždycky s nimi a její protesty prostě pouštím jednm uchem dovnitř a druhým ven, jen to dělám víc diplomaticka, než na začátku, aby se zase neurazila...
Mám ji ráda, proože je to manželova mamka, a protože pjednoduše zbožňuje Ondráška, tak se to prostě snažím vždycky nějak ukoulet, ale zpočátku to byl prostě boj, bylo to těžké a pořád je, zvlášť když ona je tak strašně tvrdohlavá...No, ale já to nevzdám, je to můj syn a chci pro něj to nejlepší:-)