uplne chapu tvou bezmoc a zoufalstvi, my si tim taky prosli az na rozdil, ze jsme nemeli jeste druheho prcka (to musi byt uplne na zcvoknuti - vycerpana z jednoho se jeste venovat druhemu :jawdrop: ) - obdivuji te, ze to zvladas! hlavne se drz! ... nase mala byla od narozeni rvoun jak blazen - presne jak pises, tak i my museli jit na nadstandart a i tam jsem mela vycitky, ze jak mala rve, rusi to i pani na pokoji vedle...v cele porodnici byl klid a jen z naseho pokoje se ozyval neustaly rev! manzel, kdyz odchazel z porodnice (ktera byla mimochodem az v 7.patre) a ja mela do pokoje pootevrene okno - tak slysel malou az ven pred nemocnici!!neuveritelny grady!...na vizite nas vzdy s malou doktorum predstavovali - "to je ta pani s tim neklidnym miminkem" :^O^: ...v podonici jsme byli 5dni a ja skoro nespala, porad jsem malou nosila po tom pidi pokoji, ona furt rvala...nebyla schopna se ani prisat k prsu...no ja byla psycho, tajne si tam fnukala a modlila se, at jdem uz domu, ze to bude lepsi, ale prdek - zadne zlepseni, jen ze jsme se s manzelem stridali v noseni...prvni 3mesice stravila prakticky na rukou, spala spatne , po pulhodinkach a to jsme ji vzdy predtim tak minimalne pulhodiny uspavali!!!pak jsem se zacala ucit na statnice a to byl muj konec, bo mala zacala byt jeste protivnejsi, jelikoz citila nervozitu i ze mne! :§) ...zlom nastal, kdyz jsem odstatnicovala a ji bylo 6mes.-zacala sedet, hrat si a zajimat se o svet kolem sebe a od te doby se jen obcas zavzteka ci zabreci, kdyz nemuze usnout!...ale kdyz to shrnu, tak tak do tech 3mes brecela nevim proc, ale od tech 3 do 6 to bylo spis vzteklounstvi a pretazeni (neumela nikdy usnout a pak byla unavena a neslo ji zabrat)...kazdopadne, ze bych si tech prvnich 6mes.nejak uzivala a pela ody na materstvi, to opravdu rict nemuzu - predstavovala jsem si to trochu vice idylicky :-) ...preji pevne nerviky a at to brzy maleho prejde!
uplne chapu tvou bezmoc a zoufalstvi, my si tim taky prosli az na rozdil, ze jsme nemeli jeste druheho prcka (to musi byt uplne na zcvoknuti - vycerpana z jednoho se jeste venovat druhemu :jawdrop: ) - obdivuji te, ze to zvladas! hlavne se drz! ... nase mala byla od narozeni rvoun jak blazen - presne jak pises, tak i my museli jit na nadstandart a i tam jsem mela vycitky, ze jak mala rve, rusi to i pani na pokoji vedle...v cele porodnici byl klid a jen z naseho pokoje se ozyval neustaly rev! manzel, kdyz odchazel z porodnice (ktera byla mimochodem az v 7.patre) a ja mela do pokoje pootevrene okno - tak slysel malou az ven pred nemocnici!!neuveritelny grady!...na vizite nas vzdy s malou doktorum predstavovali - "to je ta pani s tim neklidnym miminkem" :^O^: ...v podonici jsme byli 5dni a ja skoro nespala, porad jsem malou nosila po tom pidi pokoji, ona furt rvala...nebyla schopna se ani prisat k prsu...no ja byla psycho, tajne si tam fnukala a modlila se, at jdem uz domu, ze to bude lepsi, ale prdek - zadne zlepseni, jen ze jsme se s manzelem stridali v noseni...prvni 3mesice stravila prakticky na rukou, spala spatne , po pulhodinkach a to jsme ji vzdy predtim tak minimalne pulhodiny uspavali!!!pak jsem se zacala ucit na statnice a to byl muj konec, bo mala zacala byt jeste protivnejsi, jelikoz citila nervozitu i ze mne! :§) ...zlom nastal, kdyz jsem odstatnicovala a ji bylo 6mes.-zacala sedet, hrat si a zajimat se o svet kolem sebe a od te doby se jen obcas zavzteka ci zabreci, kdyz nemuze usnout!...ale kdyz to shrnu, tak tak do tech 3mes brecela nevim proc, ale od tech 3 do 6 to bylo spis vzteklounstvi a pretazeni (neumela nikdy usnout a pak byla unavena a neslo ji zabrat)...kazdopadne, ze bych si tech prvnich 6mes.nejak uzivala a pela ody na materstvi, to opravdu rict nemuzu - predstavovala jsem si to trochu vice idylicky :-) ...preji pevne nerviky a at to brzy maleho prejde!