já na tom byla nejhůř od 6. do 10.tt - zvracela jsem všechno (jídlo i pití), z babských rad nepomáhalo nic, nevolnosti byly permanentní asi tak od půl třetí ranní do desáté večerní, dodnes nechápu, jak jsem to dokázala přežít :? asi tak od 17.tt jsou ty nevolnosti opravdu "jen" ranní, než do sebe dostanu prvních pár soust snídaně, tak je to vždycky boj, ale většinou to zvládám bez zvracení, špatně mi je ve chvílích, kdy mám hlad, takže s sebou pořád nosím aspoň banán. Upřímně řečeno, test na cukrovku (tj. celé dopoledne o hladu) mě děsí mnohem víc než porod.
já na tom byla nejhůř od 6. do 10.tt - zvracela jsem všechno (jídlo i pití), z babských rad nepomáhalo nic, nevolnosti byly permanentní asi tak od půl třetí ranní do desáté večerní, dodnes nechápu, jak jsem to dokázala přežít :?
asi tak od 17.tt jsou ty nevolnosti opravdu "jen" ranní, než do sebe dostanu prvních pár soust snídaně, tak je to vždycky boj, ale většinou to zvládám bez zvracení, špatně mi je ve chvílích, kdy mám hlad, takže s sebou pořád nosím aspoň banán. Upřímně řečeno, test na cukrovku (tj. celé dopoledne o hladu) mě děsí mnohem víc než porod.