Uvidíš, že pár let po porodu budeš fit a připravená na další mimi. Říká se, že trvá dva roky než se tělo maminky dá po těhotenství zase do pořádku. Sice je to celkem dlouhá rekonvalescence, ale tak akorát , aby byly děti 3 roky od sebe. To si myslim, že je pro maminku méně náročné i proto, že se nemusí starat o dvě nemluvňata a navíc jsou děti pořád ještě trošku blízko u sebe a lépe si rozumějí. Byteček máme v podnájmu, ale to proto, že kvůli práci bydlíme v Praze. Jinak máme vrchní patro dvoupatrového baráčku v Dobřichovicích. Jsou tam trošku větší komplikace s mým dědečkem, což je původní vlastník a s lidmi ze spodu, tedy mým prastrýcem a pratetou. Nemáme se moc rádi když bychom to chtěli říct slušně. Ale hned jak bude možnost nějaké normální dohody či prodeje baráku, tak se budeme stěhovat :)
Hypotéka je děsná věc, my se zbavujeme i všech půjček, co Petr má. Už jsme zvládli zaplatit skoro 400 000 za pár měsíců, takže jsem šťastná jak blecha, že mimi nepřijde do zadlužené rodiny. No, ještě pár desítek tisíc tam je, ale to už je jen kapka v moři a to půjde rychle pryč. Jak se řekne půjčka nebo hypotéka, tak se dycky osypu. Nikdy jsem nic takového nepotřebovala (naštěstí), ale vím, že pro někoho je to holt jediná šance na spokojenější život. Kdyby nebylo jiné možnosti, taky bych do toho šla, ale to bych měla osypky celých 30 let a to by nevypadalo hezky :///: Petr má celkem dobrou práci, kde by měl zvládnout postarat se o nás tři i o dva labradory co máme, tak mu to snad dlouho vydrží. Takže pokud bude vše v dobrém pokračovat a podaří se nám dohodnou a vyřešit baráček, budeme si tak po dvou třech letech pořizovat druhé mimi. Už na to Petra připravuju a začíná se s tim smiřovat ;)
Ještě k těm dětem: ještě tak do dvaceti jsem snila o tom, že si pořídim trojčata chlapečky a jednu malou princeznu tak pět let po klucích. Věděla jsem, že trojčata s největší pravděpodobností mít nebudu (když nepůjdu na umělé oplodnění) a já jsem tak šťatsná, že jsem po dvou letech snažení otěhotněla přirozenou cestou, že si ty miminka ráda odnosim po jednom :dance: Nikomu to neříkej, ale trošku závidim maminkám dvojčátek ;) Ikdyž svého drobečka bych nedala!!
In reply to Aha takle ja to jen zkousela by žabičkax
Uvidíš, že pár let po porodu budeš fit a připravená na další mimi. Říká se, že trvá dva roky než se tělo maminky dá po těhotenství zase do pořádku. Sice je to celkem dlouhá rekonvalescence, ale tak akorát , aby byly děti 3 roky od sebe. To si myslim, že je pro maminku méně náročné i proto, že se nemusí starat o dvě nemluvňata a navíc jsou děti pořád ještě trošku blízko u sebe a lépe si rozumějí.
Byteček máme v podnájmu, ale to proto, že kvůli práci bydlíme v Praze. Jinak máme vrchní patro dvoupatrového baráčku v Dobřichovicích. Jsou tam trošku větší komplikace s mým dědečkem, což je původní vlastník a s lidmi ze spodu, tedy mým prastrýcem a pratetou. Nemáme se moc rádi když bychom to chtěli říct slušně.
Ale hned jak bude možnost nějaké normální dohody či prodeje baráku, tak se budeme stěhovat :)
Hypotéka je děsná věc, my se zbavujeme i všech půjček, co Petr má. Už jsme zvládli zaplatit skoro 400 000 za pár měsíců, takže jsem šťastná jak blecha, že mimi nepřijde do zadlužené rodiny. No, ještě pár desítek tisíc tam je, ale to už je jen kapka v moři a to půjde rychle pryč.
Jak se řekne půjčka nebo hypotéka, tak se dycky osypu. Nikdy jsem nic takového nepotřebovala (naštěstí), ale vím, že pro někoho je to holt jediná šance na spokojenější život. Kdyby nebylo jiné možnosti, taky bych do toho šla, ale to bych měla osypky celých 30 let a to by nevypadalo hezky :///:
Petr má celkem dobrou práci, kde by měl zvládnout postarat se o nás tři i o dva labradory co máme, tak mu to snad dlouho vydrží.
Takže pokud bude vše v dobrém pokračovat a podaří se nám dohodnou a vyřešit baráček, budeme si tak po dvou třech letech pořizovat druhé mimi. Už na to Petra připravuju a začíná se s tim smiřovat ;)
Ještě k těm dětem: ještě tak do dvaceti jsem snila o tom, že si pořídim trojčata chlapečky a jednu malou princeznu tak pět let po klucích. Věděla jsem, že trojčata s největší pravděpodobností mít nebudu (když nepůjdu na umělé oplodnění) a já jsem tak šťatsná, že jsem po dvou letech snažení otěhotněla přirozenou cestou, že si ty miminka ráda odnosim po jednom :dance:
Nikomu to neříkej, ale trošku závidim maminkám dvojčátek ;) Ikdyž svého drobečka bych nedala!!