ono to přejde. My měli taky takový období kolem 10. měsíce. Davídek vždycky usínal u flašky, jako Anička. A pak ne a za žádnou cenu nechtěl bejt v postýlce a v ložnici sám. Taky jsme zkoušeli všechno, sednout si k němu, zpívat a povídat, taky metodu pěti minut, ale většinou jsem těch pět minut nevydržela, bylo to v létě, on stál celej uslzenej, upocenej, splavenej v postýlce a brečel. A když už jsem byla zoufalá a fakt ho nechala vybrečet, tak pak vychlad a nastyd. :n: Tak jsem ho brala do postele k sobě a to bylo na dlouho, byl šťastnej a chtěl se mazlit a hrát si a nechtěl usnout, já většinou usnula dřív. A pak se vysoukala třeba v deset a neudělala nic. ;) A pak to zas přešlo. Asi po dvou měsících. Zas usíná u flašky a když neusne, tak si chvíli muchlá plyšáky a povídá si s nima, někdy zakňourá, ale usíná sám. Tak přeju výdrž a pevný nervy. :a:
ono to přejde. My měli taky takový období kolem 10. měsíce. Davídek vždycky usínal u flašky, jako Anička. A pak ne a za žádnou cenu nechtěl bejt v postýlce a v ložnici sám. Taky jsme zkoušeli všechno, sednout si k němu, zpívat a povídat, taky metodu pěti minut, ale většinou jsem těch pět minut nevydržela, bylo to v létě, on stál celej uslzenej, upocenej, splavenej v postýlce a brečel. A když už jsem byla zoufalá a fakt ho nechala vybrečet, tak pak vychlad a nastyd. :n: Tak jsem ho brala do postele k sobě a to bylo na dlouho, byl šťastnej a chtěl se mazlit a hrát si a nechtěl usnout, já většinou usnula dřív. A pak se vysoukala třeba v deset a neudělala nic. ;) A pak to zas přešlo. Asi po dvou měsících. Zas usíná u flašky a když neusne, tak si chvíli muchlá plyšáky a povídá si s nima, někdy zakňourá, ale usíná sám. Tak přeju výdrž a pevný nervy. :a: