Ahojky, urcite je dobre, ze jsi sem napsala, naprosto chapu tve pocity. Ja jsem taky svobodna,s pritelem jsme spolu pres dva roky a cekame prvni mimi. Muj pritel je taky z rozvedene rodiny a v podstate od prvopocatku naseho vztahu vzdycky rikal, ze na to, abychom byli stastni nepotrebujem papir, ze svatba ten vztah jen zkazi, ze to zazil a zaziva ve svem okoli, atp. tzn. takovy zaryty odpurce. Pak se zacli zenit a zasnubovat jeho nejlepsi kamaradi a kolegove v praci, kamaradi ze skoly a on najednou zjistil, ze je v podstate jeden z poslednich, kdo je jeste svobodny, pak do toho prislo prvni mimi, o ktere jsme prisli a pomalu po navstevach tech svateb jsme tak nejak opatrne zacli se o tom bavit a natukavat, jak bychom to chteli mit, jestli velkou a malou, atd. ale vsechno to bylo vzdycky z jeho strany a nikdy ne z me, on fakt nesnasi pocit, kdyz neco musi a je do neceho tlacen. Ja bych tak nejak rekla, ze na to tvuj pritel musi dozrat a hlavne na to musi prijit sam, nesmi ho nikdo nutit, chlapi to nemaji radi. Verim, ze si te bude chtit vzit, mozna by mu pomohl nejaky dobry priklad z jeho okoli nebo dobry kamarad, u ktereho by videl, ze to funguje i s tim papirem :) Tak to aspon bylo u nas. Ja ted vim, ze se, pokud budou penize, pristi rok vezmeme,protoze ja chci mit taky stejne prijmeni jako on a nase deti a naprosto te chapu- je uplne prirozene a normalni, ze se my zeny chceme vdavat, abychom byli skutecna rodina :dance:
Ahojky, urcite je dobre, ze jsi sem napsala, naprosto chapu tve pocity. Ja jsem taky svobodna,s pritelem jsme spolu pres dva roky a cekame prvni mimi. Muj pritel je taky z rozvedene rodiny a v podstate od prvopocatku naseho vztahu vzdycky rikal, ze na to, abychom byli stastni nepotrebujem papir, ze svatba ten vztah jen zkazi, ze to zazil a zaziva ve svem okoli, atp. tzn. takovy zaryty odpurce. Pak se zacli zenit a zasnubovat jeho nejlepsi kamaradi a kolegove v praci, kamaradi ze skoly a on najednou zjistil, ze je v podstate jeden z poslednich, kdo je jeste svobodny, pak do toho prislo prvni mimi, o ktere jsme prisli a pomalu po navstevach tech svateb jsme tak nejak opatrne zacli se o tom bavit a natukavat, jak bychom to chteli mit, jestli velkou a malou, atd. ale vsechno to bylo vzdycky z jeho strany a nikdy ne z me, on fakt nesnasi pocit, kdyz neco musi a je do neceho tlacen. Ja bych tak nejak rekla, ze na to tvuj pritel musi dozrat a hlavne na to musi prijit sam, nesmi ho nikdo nutit, chlapi to nemaji radi. Verim, ze si te bude chtit vzit, mozna by mu pomohl nejaky dobry priklad z jeho okoli nebo dobry kamarad, u ktereho by videl, ze to funguje i s tim papirem :) Tak to aspon bylo u nas. Ja ted vim, ze se, pokud budou penize, pristi rok vezmeme,protoze ja chci mit taky stejne prijmeni jako on a nase deti a naprosto te chapu- je uplne prirozene a normalni, ze se my zeny chceme vdavat, abychom byli skutecna rodina :dance: