příběhu mě úplně mrazí v zádech... Tady je ten můj: Už před otěhotněním sem brala prášky na tlak, pak sem zhubla a prášky mi moje praktička vysadila, že nejsou potřeba. To bylo loni zjara. Přesně touhle dobou loni sem zjistila že čekám miminko. Už před otěhotněním sem začala mít i problémy se štítnou žlázou. Měla sem sníženou funkci, ta mi po otěhotnění přeskočila do zvýšené (thyerotoxikoza). Tu mi zjistil endokrinolog loni zhruba v půlce října, když sem byla zhruba ve dvanáctém týdnu a dozvěděla se že je miminko v pořádku. V těhu se tohle stává málokdy. Okamžitě mi nasadil prášky a napsal neschopenku, to už mi blbnul i tlak a měla sem i rychlý puls. Z poradny mě poslali loni začátkem listopadu na internu do porodnice (doporučila mě tam moje praktička). Tam sem narazila naštěstí na hrozně hodnou a pečlivou paní doktorku, která mě po zbytek těhu hlídala, napsala mi vasocardin, ten jediný sem mohla vzhledem k tomu rychlému pulsu. Srovnal mi obojí, chodila sem tam i do rizikové poradny, sice k mlaďounké doktorce, ale byla dobrá, dokonce mě i rodila. Naštěstí zbytek těhotenství proběhl bez větších problémů (akorát mě ve třicátém týdnu vyděsili že má mimi o dva týdny menší bříško-to se prý při vysokém tlaku stává a měla sem festově oteklé nohy). Termín porodu sem měla na 24. dubna podle poslední menstruace i ultrazvuku. Jelikož se nic nedělo tak sem měla šest dní po termínu nástup na indukci porodu, doktorka to neponechala náhodě. Takže 30. 4. sem nastoupila do nemocnice na vyvolání a malá se narodila 1. května pozdě v noci. Porod byl děsný, ten tu raději popisovat nebudu. Hlavně že jsem měla zdravou holčičku a všechno dopadlo díky lékařům a porodním asistentkám na výbornou. Teď mám krásnou skoro čtyřměsíční holčičku a držím moc palečky aby se i Vám zadařilo mít miminko. Tenhle příběh je sice o dost jiný než ten tvůj, ale snad Ti trochu dodal naději na to že všechno dopadne dobře
příběhu mě úplně mrazí v zádech... Tady je ten můj: Už před otěhotněním sem brala prášky na tlak, pak sem zhubla a prášky mi moje praktička vysadila, že nejsou potřeba. To bylo loni zjara. Přesně touhle dobou loni sem zjistila že čekám miminko. Už před otěhotněním sem začala mít i problémy se štítnou žlázou. Měla sem sníženou funkci, ta mi po otěhotnění přeskočila do zvýšené (thyerotoxikoza). Tu mi zjistil endokrinolog loni zhruba v půlce října, když sem byla zhruba ve dvanáctém týdnu a dozvěděla se že je miminko v pořádku. V těhu se tohle stává málokdy. Okamžitě mi nasadil prášky a napsal neschopenku, to už mi blbnul i tlak a měla sem i rychlý puls. Z poradny mě poslali loni začátkem listopadu na internu do porodnice (doporučila mě tam moje praktička). Tam sem narazila naštěstí na hrozně hodnou a pečlivou paní doktorku, která mě po zbytek těhu hlídala, napsala mi vasocardin, ten jediný sem mohla vzhledem k tomu rychlému pulsu. Srovnal mi obojí, chodila sem tam i do rizikové poradny, sice k mlaďounké doktorce, ale byla dobrá, dokonce mě i rodila. Naštěstí zbytek těhotenství proběhl bez větších problémů (akorát mě ve třicátém týdnu vyděsili že má mimi o dva týdny menší bříško-to se prý při vysokém tlaku stává a měla sem festově oteklé nohy). Termín porodu sem měla na 24. dubna podle poslední menstruace i ultrazvuku. Jelikož se nic nedělo tak sem měla šest dní po termínu nástup na indukci porodu, doktorka to neponechala náhodě. Takže 30. 4. sem nastoupila do nemocnice na vyvolání a malá se narodila 1. května pozdě v noci. Porod byl děsný, ten tu raději popisovat nebudu. Hlavně že jsem měla zdravou holčičku a všechno dopadlo díky lékařům a porodním asistentkám na výbornou. Teď mám krásnou skoro čtyřměsíční holčičku a držím moc palečky aby se i Vám zadařilo mít miminko. Tenhle příběh je sice o dost jiný než ten tvůj, ale snad Ti trochu dodal naději na to že všechno dopadne dobře