a jak to dlouho trvá? Jestli to není růstový spurt? Jen hádám a proti tomu není nic než čas, trvá zhruba týden a dítě je ukňourané, hlavně večer, protože ho bolí růst, třeba nožičky, něco jako když rostou zoubky. U někoho vůbec nic, u někoho jo. Malá to má teď taky za sebou, v noci řvala...a přitom spí už dlouho celou noc do rána a najednou co hoďku řev. Po týdnu klid. Hlavně vydržet a nenavykat dítě na nové zvyklosti - aby ztichlo, pak se toho nezbavíte (myslím třeba usínání v posteli s vámi nebo u prsa). Radím podle zkušeností švagrivé, já se snažím vyvarovat. A jinak malá mě vyžaduje večer, jakmile jdu třeba nakoupit nebo tak, tak doma řev, neusne s taťkou, přitom jí neispáváme, jen položíme a buď usne hned v osm, nebo třeba hladíme po hlavě, když to nejde. No a ten dělá to samé, ale prostě ona mě necítí a je zle. Takhle to je ale stále. Totiž taťka malé jezdí často na několik dní pryč pracovně a tak uspávám já a on se snaží, ale moc nám to nejde. Neboj, to přejde. Já vím, je to na palici, měli jsme uřvané první tři měsíce, jsem byla nešťastná, proč a co dělám špatně....Nakonec když mě přešel stres a přestala jsem to řešit, holka se zklidnila a od čtyř měsíců je úplně jiná....je to určitě i pohybem, nemá na scény asi čas :-D. No a tak doufám, že si své odřvala. Já jsem si nevěděla rady a doktorka mi řekla, že má takový temperament, takže jsem byla pěkně hotová z toho. Snad to bude jen ten spurtík ať si brzo odpočinete :-)
In reply to Ahojda,tak se mi konečně by Kačíí
a jak to dlouho trvá? Jestli to není růstový spurt? Jen hádám a proti tomu není nic než čas, trvá zhruba týden a dítě je ukňourané, hlavně večer, protože ho bolí růst, třeba nožičky, něco jako když rostou zoubky. U někoho vůbec nic, u někoho jo. Malá to má teď taky za sebou, v noci řvala...a přitom spí už dlouho celou noc do rána a najednou co hoďku řev. Po týdnu klid. Hlavně vydržet a nenavykat dítě na nové zvyklosti - aby ztichlo, pak se toho nezbavíte (myslím třeba usínání v posteli s vámi nebo u prsa). Radím podle zkušeností švagrivé, já se snažím vyvarovat. A jinak malá mě vyžaduje večer, jakmile jdu třeba nakoupit nebo tak, tak doma řev, neusne s taťkou, přitom jí neispáváme, jen položíme a buď usne hned v osm, nebo třeba hladíme po hlavě, když to nejde. No a ten dělá to samé, ale prostě ona mě necítí a je zle. Takhle to je ale stále. Totiž taťka malé jezdí často na několik dní pryč pracovně a tak uspávám já a on se snaží, ale moc nám to nejde.
Neboj, to přejde. Já vím, je to na palici, měli jsme uřvané první tři měsíce, jsem byla nešťastná, proč a co dělám špatně....Nakonec když mě přešel stres a přestala jsem to řešit, holka se zklidnila a od čtyř měsíců je úplně jiná....je to určitě i pohybem, nemá na scény asi čas :-D. No a tak doufám, že si své odřvala. Já jsem si nevěděla rady a doktorka mi řekla, že má takový temperament, takže jsem byla pěkně hotová z toho.
Snad to bude jen ten spurtík ať si brzo odpočinete :-)