Přidat komentář

Ahojky,
tak nevím, jestli tě pomůžu...
Naší Johance je 10měsíců...od narození dost plakal, tak jsme pořád chovali a uspávali na míči...sama taky nechtěla být...pořád se ji někdo musel věnovat...
Od 3tího měsíce už nechtěla ležet a v kočárku jen řvala...takže buď chovat nebo lehce posadit, aby viděla...
No prostě hrůza...pokud se nechovala a nemohla koukat okolo a nebo nebyla v pohybu děs...
Jenže třeba i s uspáváním jsem neměla to srdce ji nechat plakat, aby se to naučila...takže jsme pořád nosila a nosila a nosila a pořád šlapala podle ní :) :) už jsem ztrácela nervy.
Ale najednou, tedy až v 7mi měsících, se to zlapšilo. Lezla, začala chodit kolem nábytku a to se jí moc líbilo, takže jsem si chvilku odpočívala. Jako-pořád ve střehu, co strhne a kdy upadne.
Vžycky si někam dolezla a oběvovala, co kde nového a tak si začala hrát sama. A tím jak se unavila, nevyžadovala takovou pozornost a večer usínala během chvilky u flašky (oproti uspávání na míči).
Takže...u nás to chtělo prostě trpělivost a čas (i když jsem z toho totálně vyřízená :)).