Ahoj mamči, nestačila jsem přečíst úplně všechny vaše příspěvky, za tu dobu co jsem tu nebyla. Musím přiznat, že se v nich trochu ztácím. Jen jsem všem chtěla složit poklonu, nejen za vaši práci při cvičení, ale také za odvahu při vyšetření na neurologii v Praze a jinde, při EMG.... Nasadili jste mi pěkného brouka do hlavy, můj neurolog mi totiž řekl (skoro před půl rokem), že je na tom Linda dobře a vyšetření EMG není potřeba. (LIndin stav jsem částečně popsala v aktualizaci hlavního článku) Protože už ale pokroky neděláme a stále je při pohybu ručičky vidět vnitřní rotace, rozhodla jsem se, že si tam zavolám a Lindě nechám EMG udělat. Máme tam jít na kontrolu za čtrnáct dní, tak doufám, že to nebude přoblém a udělá nám to. Pak jsem chtěla napsat, že každá paréza je jiná, nědo má problémy s vnitní rotací, někdo se vzpřímením ručičky nad hlavu... je to případ od případu jiné. Záleží jaké nervíky a jak byly poškozeny. Také je důležité to, co mnozí tady děláte, vyčerpat každou možnost, jak proti paréze bojovat, ať už je to cvičení, různá rehabilitační centra, různá vyšetření, nebo návševy různých neurologů a v neposlední řadě operace. Dál bych chtěla zmínit, že je potřeba si uvědomit, že paréza se nejvíce spraví do jednoho roku - největší pokroky jsou pak vidět (podle mé zkušenosti) od tří měsíců do necelého roku. Je potřeba toto období maximálně využít a cvičit co to dá. Až je batole starší a táhne mu na rok a půl, je cvičení velice fyzicky náročné, některé polohy i nemožné na udržení, dítě začíná vzdorovat a my máme co dělat abysme ho nějakým způsobem k cvičení přemluvili, protože ,,lámat ho přes koleno,, a nutit ho násilím v tomot věku, také není dobře. Co se týče délky cvičení, také jsem doufala, že budeme cvičit do roka. Teď bych to viděla tak, že budeme cvičit tak do tří let určitě a pak se steně bude jezdit na kontroly až do puberty, kdy se to prý při bouři hormonů může začít horšit. Na druhou stranu jsem se potkala s několika mimi s parézkama, kteří se vyléčili do půl roku do devíti měsíců nebo do roku úplně a cvičit nemusí, jen jezdí čas od času na kontrolu. Přála bych vám všem, aby jste nad parézou co nejdříve vyhráli a dali navždy sbohem Dr. Vojtovi (i když jemu všechna čest, byl to genius :-)) Děkuju vám všem za příspěvky a jsem moc ráda, že diskuze žije a pomáhá, proto byla i napsána. Petra a Lindička P.S. Budu sem chodit častěji a nebudu spoléhat na zasílání avíz o příspěvcích e-mail.
Ahoj mamči,
nestačila jsem přečíst úplně všechny vaše příspěvky, za tu dobu co jsem tu nebyla. Musím přiznat, že se v nich trochu ztácím. Jen jsem všem chtěla složit poklonu, nejen za vaši práci při cvičení, ale také za odvahu při vyšetření na neurologii v Praze a jinde, při EMG....
Nasadili jste mi pěkného brouka do hlavy, můj neurolog mi totiž řekl (skoro před půl rokem), že je na tom Linda dobře a vyšetření EMG není potřeba. (LIndin stav jsem částečně popsala v aktualizaci hlavního článku) Protože už ale pokroky neděláme a stále je při pohybu ručičky vidět vnitřní rotace, rozhodla jsem se, že si tam zavolám a Lindě nechám EMG udělat. Máme tam jít na kontrolu za čtrnáct dní, tak doufám, že to nebude přoblém a udělá nám to.
Pak jsem chtěla napsat, že každá paréza je jiná, nědo má problémy s vnitní rotací, někdo se vzpřímením ručičky nad hlavu... je to případ od případu jiné. Záleží jaké nervíky a jak byly poškozeny. Také je důležité to, co mnozí tady děláte, vyčerpat každou možnost, jak proti paréze bojovat, ať už je to cvičení, různá rehabilitační centra, různá vyšetření, nebo návševy různých neurologů a v neposlední řadě operace. Dál bych chtěla zmínit, že je potřeba si uvědomit, že paréza se nejvíce spraví do jednoho roku - největší pokroky jsou pak vidět (podle mé zkušenosti) od tří měsíců do necelého roku. Je potřeba toto období maximálně využít a cvičit co to dá. Až je batole starší a táhne mu na rok a půl, je cvičení velice fyzicky náročné, některé polohy i nemožné na udržení, dítě začíná vzdorovat a my máme co dělat abysme ho nějakým způsobem k cvičení přemluvili, protože ,,lámat ho přes koleno,, a nutit ho násilím v tomot věku, také není dobře. Co se týče délky cvičení, také jsem doufala, že budeme cvičit do roka. Teď bych to viděla tak, že budeme cvičit tak do tří let určitě a pak se steně bude jezdit na kontroly až do puberty, kdy se to prý při bouři hormonů může začít horšit. Na druhou stranu jsem se potkala s několika mimi s parézkama, kteří se vyléčili do půl roku do devíti měsíců nebo do roku úplně a cvičit nemusí, jen jezdí čas od času na kontrolu.
Přála bych vám všem, aby jste nad parézou co nejdříve vyhráli a dali navždy sbohem Dr. Vojtovi (i když jemu všechna čest, byl to genius :-)) Děkuju vám všem za příspěvky a jsem moc ráda, že diskuze žije a pomáhá, proto byla i napsána.
Petra a Lindička
P.S. Budu sem chodit častěji a nebudu spoléhat na zasílání avíz o příspěvcích e-mail.