Ahoj holky a co vy jak pa to jde Vám? U nás nic moc novýho. Vojtík se pořád snaží lést a furt se někde válí. Chce na něco dosáhnou a zapomene, že mu to ještě tak dobře nejde, nohy se rozjedou, leží na zemi a jenom kouká co se stalo. Taky jsme byli o víkendu v nemocnici. Vojta narazil hlavičkou do radiátoru nic strašnýho, úplně jsem to přešla. Takhle se bouchne ještě 1000x, ale odpoledne začal hrozně blinkat. Stříkalo mu to i z nosu, chudák úplně se dusil. Nejdřív jsem si říkala no něco někde oblíznul a je mu blbě, ale když v noci blinkal znova tak jsme radši jeli na pohotovost. Bála jsem se jestli třeba nemá otřes mozku nebo něco s tou hlavičkou. Naštěstí bylo všechno v pořádku, tak si nás tam nechali jeden den na pozorování. Pak už neblinkal a byl jak když se nic nestalo. Vyšetřoval ho i neuroložka (kvůli tý hlavičce) tak jsem jí říkala že má parézu, aby si nemyslela že to má z tý jeho bouračky. A ona říkala, že to vypadá parádně, že nemá žádný velký rozdíly v ručičkách. To mě fakt potěšilo dobrý bylo i že mu nic nenašla. Takže to nejspíš byla nějaká viróza nebo mu nesedlo nějaký jídlo. Taky vzpomínám na to jaký to bylo, když byly vidět ty pokroky. Teď už to takoví není a ta motivace mi dost chybí. Je to čím dál tím těžší. A to nejen fyzicky. Vojta už se brání tak, že kolikrát jsem úplně spocená jenom než ho dostanu třeba na bok. Na bříšku mu to moc nevadí to jde, ale ten bok a záda to je peklo. Taky oblíkání to je snad větší řev než při cvičení. Oblíkat mu něco přes hlavu je fakt šílený. Doufám, že už to brzo skončí. Obdivuju maminky co s dětma cvičí pořád. Mě už dochází síly. Naštěstí teď drží taťka. A poctivě nás do cvičení vždycky honí. Na začátku to bylo obráceně. To za Vojtu orodoval a já byla ten kdo mu nic neodpustil. Tak se mějte hezky a někdy napište Pa Dáša a Vojtík
In reply to Ahoj Zuzi, no to je by petralinda
Ahoj holky a co vy jak pa to jde Vám?
U nás nic moc novýho. Vojtík se pořád snaží lést a furt se někde válí. Chce na něco dosáhnou a zapomene, že mu to ještě tak dobře nejde, nohy se rozjedou, leží na zemi a jenom kouká co se stalo.
Taky jsme byli o víkendu v nemocnici. Vojta narazil hlavičkou do radiátoru nic strašnýho, úplně jsem to přešla. Takhle se bouchne ještě 1000x, ale odpoledne začal hrozně blinkat. Stříkalo mu to i z nosu, chudák úplně se dusil. Nejdřív jsem si říkala no něco někde oblíznul a je mu blbě, ale když v noci blinkal znova tak jsme radši jeli na pohotovost. Bála jsem se jestli třeba nemá otřes mozku nebo něco s tou hlavičkou. Naštěstí bylo všechno v pořádku, tak si nás tam nechali jeden den na pozorování. Pak už neblinkal a byl jak když se nic nestalo. Vyšetřoval ho i neuroložka (kvůli tý hlavičce) tak jsem jí říkala že má parézu, aby si nemyslela že to má z tý jeho bouračky. A ona říkala, že to vypadá parádně, že nemá žádný velký rozdíly v ručičkách. To mě fakt potěšilo dobrý bylo i že mu nic nenašla. Takže to nejspíš byla nějaká viróza nebo mu nesedlo nějaký jídlo.
Taky vzpomínám na to jaký to bylo, když byly vidět ty pokroky. Teď už to takoví není a ta motivace mi dost chybí. Je to čím dál tím těžší. A to nejen fyzicky. Vojta už se brání tak, že kolikrát jsem úplně spocená jenom než ho dostanu třeba na bok. Na bříšku mu to moc nevadí to jde, ale ten bok a záda to je peklo. Taky oblíkání to je snad větší řev než při cvičení. Oblíkat mu něco přes hlavu je fakt šílený. Doufám, že už to brzo skončí. Obdivuju maminky co s dětma cvičí pořád. Mě už dochází síly. Naštěstí teď drží taťka. A poctivě nás do cvičení vždycky honí. Na začátku to bylo obráceně. To za Vojtu orodoval a já byla ten kdo mu nic neodpustil.
Tak se mějte hezky a někdy napište
Pa Dáša a Vojtík