Přidat komentář

Ahoj, taky nevím co by po týdnu chtěla na tý rehábce asi vidět. I když je fakt, že na začátku jsou pokroky větší. Nebo teda mě to aspoň připadalo. Né že by byly velký pokroky v pohybu ručičkou, ale spíš ve srovnávání celého tělíčka, otáčení hlavičky a tak. A to, že ti řekne, že nepůjde ruka vzpažit je taky dost divný. Když to určitě nemůže nikdo vědět. Když jsme na začátku chodili na rehábku, furt jsem se ptala jak s tou rukou bude hýbat a pokaždý jsem dostala stejnou odpověď jak u neuroložky tak u rehábky. "To nikdo neví to se uvidí časem." Rehábka říkala, že v lázních cvičila i velký děti s parézou a ty mají většinou problém právě přebážně se vzpažení. Třeba si pomáhají zvedat ruku švihem. Ale je to opravdu individuální.
My měli na začátku na nálezu od neuroložky napsáno těžká paréza, takže jsem měla strach, že to nikdy nebude úplně dobrý. V to čeho jsme dosáhli za půl roku jsem ani nedoufala. Myslím že už nemá nic co by nedělal pravačkou. Dokonce ji zvedne i nad tu hlavu, čemu si myslím na začátku nikdo moc nevěřil. Jediný co teď pozoruju je že začal mlátit dlaní do podlahy a na hračky a to teda dělá jenom levou, ale vždycky to zatím bylo tak, že co mu nešlo na začátku pravou brzo dohnal. Myslím, že to vzpažení je spojený s tou vnější rotací a s tou jsme nikdy neměli velký problém takže to jde. Ale to samozdřejmě nemohl nikdo na začátku vědět. Aby mohl říct že Vojta bude ruku zvedat nebo nebude.
To že ti z toho není dobře úplně chápu, ale je opravdu lepší být v klidu. Mě připadalo, že to Vojta vždycky poznal, když jsem byla nervózní a pak i to cvičení šlo hůř. Bylo mi to vždycky líto, že jsem ho třeba tolik po cvíču nechválila nebo neuklidňoval, když on za to vůbec nemohl.
Zatím ahoj a držíme palečky ať vám to jde lepší.