Ahojte, my jsme doma z dovolené na Šumavě od soboty (fotky už jsou na webu). Bylo to celkem faj, Linda byla hodná, hezky spinkala. Petrovo příbuzenstvo taky celkem v poho. Cvičili jsme jen třikrát denně někdy jen dvakrát, hodně jsme jizdili po výletech a nedalo se to nijak udělat, ale na pokrocích nám to odlehčení rozhodně neubralo. Linda se začala pořádně houpat na kolíkách (zatím ale neleze pořád se rozplácává a nebo na kolenách ječí, že neví jak dál, tak se jen plazí po staru, neumí totiž jakoby nakračovat jedním kolenem a pak zase druhým, na rukách se drží bez problémů), umí stabilně přejít ze sedu do plazení přes šikmý poční sed, natáhne ruce, drží se na nich a pak se přehoupne na jednom kolen přes nohu kterou má pod sebou. Největší pokrok ale ukázala, když jsme přijeli domů. Chytne se za horní hranu postýlky, přitáhne se a klekne si. Rehábka na to řekla, že je to super, přesně to mají děti v jejím věku začít dělat, že to je krok před tím, než se chytne nějakého nábytku, přitáhne se a stoupne si. K tomu má teda ještě daleko, ale často je vidět, že by stát už chtěla. Krásně sedí, už se moc nestává, že by spadla na pravou slabší stranu. Když už to nějak nevychytá a přecení třeba natahování za hračkou a převáží se, tak padá tak pomlu a šikovně, že se nikdy nebouchne, jakoby spomaleně, je to geniální. Dnes jsme byli na rehábkách, dopadli jsme celkem hrozně. Linda zuřila jak čert, nechtěla vůbec cvičit a pořád se bránila a dělala špatné pohyby, hlavně když si ji pak vzala pod ruce rehábka. Neplakala u toho jen tak jakoby vrčela, chvílemi mě to přišlo až směšné, co to naše miminko provádí. Rehábka z ní byla zoufalá, vysílená, žádný cvik pořádně nešel. Už je potřeba hodně síly, aby se udržela v poloze a když se navíc zuřivě brání,tak je to skoro nemožné. Takže v pátek si dáváme repete už v sedm ráno, tak jsem zvědavá jak Lindu obelstíme a co vymyslýme. Začíná totiž v sedě hlavu naklánět trošku k pravé ruce, což je dost nežádoucí úklon hlavy, kterého se musíme co nejdříve zbavit. Když leží nebo sedí jen tak, tak to nedělá ale jakmile si vezme hračku nebo začne rukama něco dělat, tak hned hlavu uklání. Tak se mějte, napište jak se máte a co je nového. Vojtíškovi posíláme pusinu, papa
In reply to Ahojky, byli jsme na dovce by Dáša a Vojta
Ahojte, my jsme doma z dovolené na Šumavě od soboty (fotky už jsou na webu). Bylo to celkem faj, Linda byla hodná, hezky spinkala. Petrovo příbuzenstvo taky celkem v poho. Cvičili jsme jen třikrát denně někdy jen dvakrát, hodně jsme jizdili po výletech a nedalo se to nijak udělat, ale na pokrocích nám to odlehčení rozhodně neubralo. Linda se začala pořádně houpat na kolíkách (zatím ale neleze pořád se rozplácává a nebo na kolenách ječí, že neví jak dál, tak se jen plazí po staru, neumí totiž jakoby nakračovat jedním kolenem a pak zase druhým, na rukách se drží bez problémů), umí stabilně přejít ze sedu do plazení přes šikmý poční sed, natáhne ruce, drží se na nich a pak se přehoupne na jednom kolen přes nohu kterou má pod sebou. Největší pokrok ale ukázala, když jsme přijeli domů. Chytne se za horní hranu postýlky, přitáhne se a klekne si. Rehábka na to řekla, že je to super, přesně to mají děti v jejím věku začít dělat, že to je krok před tím, než se chytne nějakého nábytku, přitáhne se a stoupne si. K tomu má teda ještě daleko, ale často je vidět, že by stát už chtěla. Krásně sedí, už se moc nestává, že by spadla na pravou slabší stranu. Když už to nějak nevychytá a přecení třeba natahování za hračkou a převáží se, tak padá tak pomlu a šikovně, že se nikdy nebouchne, jakoby spomaleně, je to geniální.
Dnes jsme byli na rehábkách, dopadli jsme celkem hrozně. Linda zuřila jak čert, nechtěla vůbec cvičit a pořád se bránila a dělala špatné pohyby, hlavně když si ji pak vzala pod ruce rehábka. Neplakala u toho jen tak jakoby vrčela, chvílemi mě to přišlo až směšné, co to naše miminko provádí. Rehábka z ní byla zoufalá, vysílená, žádný cvik pořádně nešel. Už je potřeba hodně síly, aby se udržela v poloze a když se navíc zuřivě brání,tak je to skoro nemožné. Takže v pátek si dáváme repete už v sedm ráno, tak jsem zvědavá jak Lindu obelstíme a co vymyslýme. Začíná totiž v sedě hlavu naklánět trošku k pravé ruce, což je dost nežádoucí úklon hlavy, kterého se musíme co nejdříve zbavit. Když leží nebo sedí jen tak, tak to nedělá ale jakmile si vezme hračku nebo začne rukama něco dělat, tak hned hlavu uklání.
Tak se mějte, napište jak se máte a co je nového. Vojtíškovi posíláme pusinu, papa