Holky, tak průser. Jak jsem tu včera psala, že jsem hrozná matka. Já už ty stavy mám od porodu a jen se mi to i s tím stresem prohlubuje. Včera to dopadlo moc špatně... dostala jsem hysterický záchvat a brečela, že malého nechci a ať si ho vezmou a byla jsem úplně mimo. Petr pak volal záchranku a malého vzal k sobě. Nakonec mě odvezl na pohotovost sám, kde jsme dostala žádanku na psychiatrii a asi se jedná o poporodní depresy. Takže si pro mě a malého přijeli rodiče a odjela jsem k nim aby mi pomohli s malým a já měla klid. V pondělí musím na psychiatrii a uvidím co se mnou budou dělat, jestli mi dají nějaké léky nebo bude stačit tam jen docházet. Dlouho jsem se bála s těmito stavy svěřit, protože jsem se měla za špatnou matku, ale včera jsem měla fakt šílený stav, kdy jsem malého nemohla ani vidět (vím,že za to nemůžu, ale i tak si to vyčítám a mám pocit že je to má vina a že bych měla být lepší máma), jenže je to prostě nemoc která 6ti nedělí některé maminy potká. Snad mi prášky dávat nebudou, protože u našich jsem docela v pohodě.. malého mám v podstatě jen na kojení a pak na chvilku na mazlení a pak se stará mamka a mě je už trochu líp - každopádně už nemám pocit, že malého nechci. Byla jsem vděčná za paní doktorku na pohotovosti, byla moc milá a nejednala se mnou jako bych byla špatná, protože jsem se toho bála aby mě nenařkla, že se neumím postarat o vlastní dítě. Je to všechno ten stres a ten klid který nemám... každopádně další dítě za hoooooodně moc dlouho a jestli vůbec :)
Holky, tak průser. Jak jsem tu včera psala, že jsem hrozná matka. Já už ty stavy mám od porodu a jen se mi to i s tím stresem prohlubuje.
Včera to dopadlo moc špatně... dostala jsem hysterický záchvat a brečela, že malého nechci a ať si ho vezmou a byla jsem úplně mimo. Petr pak volal záchranku a malého vzal k sobě. Nakonec mě odvezl na pohotovost sám, kde jsme dostala žádanku na psychiatrii a asi se jedná o poporodní depresy.
Takže si pro mě a malého přijeli rodiče a odjela jsem k nim aby mi pomohli s malým a já měla klid. V pondělí musím na psychiatrii a uvidím co se mnou budou dělat, jestli mi dají nějaké léky nebo bude stačit tam jen docházet.
Dlouho jsem se bála s těmito stavy svěřit, protože jsem se měla za špatnou matku, ale včera jsem měla fakt šílený stav, kdy jsem malého nemohla ani vidět (vím,že za to nemůžu, ale i tak si to vyčítám a mám pocit že je to má vina a že bych měla být lepší máma), jenže je to prostě nemoc která 6ti nedělí některé maminy potká. Snad mi prášky dávat nebudou, protože u našich jsem docela v pohodě.. malého mám v podstatě jen na kojení a pak na chvilku na mazlení a pak se stará mamka a mě je už trochu líp - každopádně už nemám pocit, že malého nechci. Byla jsem vděčná za paní doktorku na pohotovosti, byla moc milá a nejednala se mnou jako bych byla špatná, protože jsem se toho bála aby mě nenařkla, že se neumím postarat o vlastní dítě.
Je to všechno ten stres a ten klid který nemám... každopádně další dítě za hoooooodně moc dlouho a jestli vůbec :)