Ahoj holky, jsem zpět. Potřebuju se svěřit a pak vám povím jak to probíhalo v nemocnici. Holky já mám někdy šílený pocit, že to nezvládám a že jsem špatná matka. Malého moc miluju a jsou chvíle, kdy si říkám jaká to je pohodička (bohužel těch chvílí zatím není moc, protože jsem se s malým ještě nesehrála a pořádně kolikrát nevím co chce). A jsou chvíle, kdy mám pocit, že zšišatím a říkám si: "proboha, co jsi to se svým životem udělala", nejraději bych pak malého dala pryč ať už neslyším jak brečí, protože nejde zastavit a já nevím co mu je. Pak mám výčitky že jsem špatná matka a brečím a je mi hrozně a mám depku jako teď. A pak se vyspím, příjde ráno a je mi fajn a nechápu co to bylo za zkrat a jen se trošku přiblíží večer a malý začne moooc hulákat, tak mám zpět tyhle depky. Máte to tak taky, nebo jsem fakt tak špatná matka? díky
Ahoj holky, jsem zpět. Potřebuju se svěřit a pak vám povím jak to probíhalo v nemocnici.
Holky já mám někdy šílený pocit, že to nezvládám a že jsem špatná matka. Malého moc miluju a jsou chvíle, kdy si říkám jaká to je pohodička (bohužel těch chvílí zatím není moc, protože jsem se s malým ještě nesehrála a pořádně kolikrát nevím co chce). A jsou chvíle, kdy mám pocit, že zšišatím a říkám si: "proboha, co jsi to se svým životem udělala", nejraději bych pak malého dala pryč ať už neslyším jak brečí, protože nejde zastavit a já nevím co mu je. Pak mám výčitky že jsem špatná matka a brečím a je mi hrozně a mám depku jako teď. A pak se vyspím, příjde ráno a je mi fajn a nechápu co to bylo za zkrat a jen se trošku přiblíží večer a malý začne moooc hulákat, tak mám zpět tyhle depky.
Máte to tak taky, nebo jsem fakt tak špatná matka? díky