malej usnul, tak mám chviličku času, doma všechno hotové, jen si pak dám prát prádlo....když přišel 28. září večer na pokoj anesteziolog a začal mi tam vše vykládat, začala jsem mít opravdu velký strach....hlavně, že plná anestezie ohrožuje i dítě, takže mi nasadil velkého brouka do hlavy....nechal mi otevřenou diskuzi do rána, že se mám rozhodnout....psala jsem ségře a ta mi napsala přesně to, co jsem si řekla....když pro mimi, tak to nejlepší, takže to nějak vydržím....ráno přišli ještě natočit ozvy, pak jsem se skočila vysprchovat a pak už přišli.....napíchli mi kapačku, zavázali nohy a zavedli cévku(toho jsem se bála a je to jen nepříjemný tlak, takže v pohodě). Řekli mi, že v 7:30 pro mě přijde pán a převeze mě na sál....přišel, vlezla jsem si na lehátko, převezli mě, na sále jsem si vlezla na stůl a už to jelo....(mimochodem mě nechali přes hodinu, od té kapačky, ležet na zádech a myslela jsem, že tam umřu bolestí zad), přišli sestřičky, dali mi vypít 30ml takového bléé roztoku...fuj pro mě slanýho jak kdybych měla vypít sodu....to prý na žaludeční šťávy, aby se uklidnily bo co....pořád něco připravovali a já měla sto chutí jim ze sálu utéct, hrozně jsem se bála a tyhle poslední chvilky byli nejhorší....pak přišel anesteziolog, byl rád, že jsem se rozhodla pro epidural a začalo to...sednout, lokálně mi to opíchal a samotný vpich do páteře už jsem vůbec necítila...říkal, teď vám půjde teplo do nohou a přestanete je pomalu cítit....měl pravdu, ještě chvíli jsem je cítila, ale jen takové mravence a pak už nic....přišel doktor, hodili přede mě plentu a už to jelo....Vojtík byl v cukuletu venku....je to chvilička, delší je pak šití....jak ho vytáhli, tak zabrečel a za chvíli mi už ukazovali tu naši náááádhernou houstičku, byl jako andílek....odnesli ho a doktoři už jen dokončili šití....byl tam prý opravdu příčně. Říkali, že mi může být špatně....taky že jo, dělala mi špatně kyslíková maska, tak mi ji sundali....jako naschvál jsem totiž dostala rýmu a měla ucpaný nos...no a za chvíli ten pocit na zvracení, ale vyhodit jsem nic nemohla, nešlo to....tak mačkali kapačku, co mohli, aby mi bylo dobře...pomohlo to, za půl minuty už mi bylo fajn.....pak mě přendali na postel a už si pro mě přišly sestřičky z JIPky....tam mě daly na pokoj a maminko spěte....jenže já ač jsem byla hooodně unavená, tak jsem nemohla spát, dostala jsem třes celého těla, ale zima mi nebyla...prý je to normální, říkala sestra na JIPce....pak přišla, jestli chci něco na bolest, jenže já nic necítila, tak jsem nechtěla...ale nakonec přišla, že jestli se mi bolest rozjede, tak se to pak špatně zastavuje, tak jsem si nechala píchnout injekci a třes přestal....konečně jsem mohla v klidu zavřít oči...jenže jsem je zavřela a uvědomila si, že necítím nohy, zkoušela jsem s nimi pohnout, nešlo to....to byla panika, teď už vím, jak se cítí lidé na vozíčku, když necítí nohy....fakt pro mě hrůza děs, šílený trauma....když už mi začalo v nohách mravenčení a pohnula jsem prsty, tak jsem se uklidnila....jen pak ta bolest, když po mě chtěli, abych se nadzvedla, pootočila a tak....hrůza...ale byla to bolest jen taková ta namáhavá, jinak mě nic nebolelo....na noc mi dali ještě čípky, abych spala v klidu a bez bolesti....jenže ráno vstát a do sprchy....tak to vstávání byla moje skoro smrt....tak hrozně to bolelo, přesně jak popisovala mamka, že se budu cítit jak vlk v karkulce, jak když mám v břiše kamení....po sprše jsme si ještě chvíli lehli, byla tam se mnou ještě jedna paní a pak už jsme vstali a přešli na normální pokoj.....tam už vstávání, sprchování, všechno sama...ale je to den ode dne lepší....jizvu už jsem měla pěknou a pak jsem šla na kontrolní UTZ, jestli je vše v pořádku, to bylo, ale doktorka dobračka mi tam dala gel, přejela přes jizvu, pak mi ji nešetrně utřela a já mazala nahoru, ptže jsem měla malého na pokoji....už plakal hlady, tak jsem ho hned vzala na nakrmení a než jsem se stačila jít osprchovat, tak se mi jizva, díky tomu gelu, napravo rozmokvala....povím ti, nic příjemného, pořád to sprchuji, větrám, ale celý den to nejde....na zádech mám modřiny, jak mi hledal obratle a dneska mě to ráno bolelo.....ono to přejde, věřím tomu, odpolko jdeme ještě k dětské doktorce....musím mazat, malej dostal škytavku, tak mu dám ještě trochu cucnout mlíčka a snad ještě usne....měj se krásně a přeji ti, aby jsi měla lepší průběh než já...papa
In reply to Peťulko já ti budu by Lenča 87
malej usnul, tak mám chviličku času, doma všechno hotové, jen si pak dám prát prádlo....když přišel 28. září večer na pokoj anesteziolog a začal mi tam vše vykládat, začala jsem mít opravdu velký strach....hlavně, že plná anestezie ohrožuje i dítě, takže mi nasadil velkého brouka do hlavy....nechal mi otevřenou diskuzi do rána, že se mám rozhodnout....psala jsem ségře a ta mi napsala přesně to, co jsem si řekla....když pro mimi, tak to nejlepší, takže to nějak vydržím....ráno přišli ještě natočit ozvy, pak jsem se skočila vysprchovat a pak už přišli.....napíchli mi kapačku, zavázali nohy a zavedli cévku(toho jsem se bála a je to jen nepříjemný tlak, takže v pohodě). Řekli mi, že v 7:30 pro mě přijde pán a převeze mě na sál....přišel, vlezla jsem si na lehátko, převezli mě, na sále jsem si vlezla na stůl a už to jelo....(mimochodem mě nechali přes hodinu, od té kapačky, ležet na zádech a myslela jsem, že tam umřu bolestí zad), přišli sestřičky, dali mi vypít 30ml takového bléé roztoku...fuj pro mě slanýho jak kdybych měla vypít sodu....to prý na žaludeční šťávy, aby se uklidnily bo co....pořád něco připravovali a já měla sto chutí jim ze sálu utéct, hrozně jsem se bála a tyhle poslední chvilky byli nejhorší....pak přišel anesteziolog, byl rád, že jsem se rozhodla pro epidural a začalo to...sednout, lokálně mi to opíchal a samotný vpich do páteře už jsem vůbec necítila...říkal, teď vám půjde teplo do nohou a přestanete je pomalu cítit....měl pravdu, ještě chvíli jsem je cítila, ale jen takové mravence a pak už nic....přišel doktor, hodili přede mě plentu a už to jelo....Vojtík byl v cukuletu venku....je to chvilička, delší je pak šití....jak ho vytáhli, tak zabrečel a za chvíli mi už ukazovali tu naši náááádhernou houstičku, byl jako andílek....odnesli ho a doktoři už jen dokončili šití....byl tam prý opravdu příčně. Říkali, že mi může být špatně....taky že jo, dělala mi špatně kyslíková maska, tak mi ji sundali....jako naschvál jsem totiž dostala rýmu a měla ucpaný nos...no a za chvíli ten pocit na zvracení, ale vyhodit jsem nic nemohla, nešlo to....tak mačkali kapačku, co mohli, aby mi bylo dobře...pomohlo to, za půl minuty už mi bylo fajn.....pak mě přendali na postel a už si pro mě přišly sestřičky z JIPky....tam mě daly na pokoj a maminko spěte....jenže já ač jsem byla hooodně unavená, tak jsem nemohla spát, dostala jsem třes celého těla, ale zima mi nebyla...prý je to normální, říkala sestra na JIPce....pak přišla, jestli chci něco na bolest, jenže já nic necítila, tak jsem nechtěla...ale nakonec přišla, že jestli se mi bolest rozjede, tak se to pak špatně zastavuje, tak jsem si nechala píchnout injekci a třes přestal....konečně jsem mohla v klidu zavřít oči...jenže jsem je zavřela a uvědomila si, že necítím nohy, zkoušela jsem s nimi pohnout, nešlo to....to byla panika, teď už vím, jak se cítí lidé na vozíčku, když necítí nohy....fakt pro mě hrůza děs, šílený trauma....když už mi začalo v nohách mravenčení a pohnula jsem prsty, tak jsem se uklidnila....jen pak ta bolest, když po mě chtěli, abych se nadzvedla, pootočila a tak....hrůza...ale byla to bolest jen taková ta namáhavá, jinak mě nic nebolelo....na noc mi dali ještě čípky, abych spala v klidu a bez bolesti....jenže ráno vstát a do sprchy....tak to vstávání byla moje skoro smrt....tak hrozně to bolelo, přesně jak popisovala mamka, že se budu cítit jak vlk v karkulce, jak když mám v břiše kamení....po sprše jsme si ještě chvíli lehli, byla tam se mnou ještě jedna paní a pak už jsme vstali a přešli na normální pokoj.....tam už vstávání, sprchování, všechno sama...ale je to den ode dne lepší....jizvu už jsem měla pěknou a pak jsem šla na kontrolní UTZ, jestli je vše v pořádku, to bylo, ale doktorka dobračka mi tam dala gel, přejela přes jizvu, pak mi ji nešetrně utřela a já mazala nahoru, ptže jsem měla malého na pokoji....už plakal hlady, tak jsem ho hned vzala na nakrmení a než jsem se stačila jít osprchovat, tak se mi jizva, díky tomu gelu, napravo rozmokvala....povím ti, nic příjemného, pořád to sprchuji, větrám, ale celý den to nejde....na zádech mám modřiny, jak mi hledal obratle a dneska mě to ráno bolelo.....ono to přejde, věřím tomu, odpolko jdeme ještě k dětské doktorce....musím mazat, malej dostal škytavku, tak mu dám ještě trochu cucnout mlíčka a snad ještě usne....měj se krásně a přeji ti, aby jsi měla lepší průběh než já...papa