My teď máme hlavně strach o dědečka (tátu mého táty), on sice nemá ve zvyku vyšilovat, ale je mu 84 a táta byl jeho nejmladší syn, bylo mu 51. A není nic horšího než když rodič přežije své dítě. Ale taťkovi se opravdu moc ulevilo a my bychom vlastně měli být rádi že už se netrápí. Ještě mám sice hrůzu z pohřbu, ale kvůli mimiska se to pokusím zvládnout bez nervů. Nejhorší je to, když doktoři řeknou že se uvidí a člověk jen musí čekat, co se bude dít. Hlavní je nepřestat doufat a věřít, že se vše v dobré obrátí.
In reply to Děkuju, také bych si to by jujunka
My teď máme hlavně strach o dědečka (tátu mého táty), on sice nemá ve zvyku vyšilovat, ale je mu 84 a táta byl jeho nejmladší syn, bylo mu 51. A není nic horšího než když rodič přežije své dítě. Ale taťkovi se opravdu moc ulevilo a my bychom vlastně měli být rádi že už se netrápí.
Ještě mám sice hrůzu z pohřbu, ale kvůli mimiska se to pokusím zvládnout bez nervů.
Nejhorší je to, když doktoři řeknou že se uvidí a člověk jen musí čekat, co se bude dít. Hlavní je nepřestat doufat a věřít, že se vše v dobré obrátí.