Tak jak jsem pročítala, tak jsem asi jediná extrém a přestávám mít z toho dobrý pocit :? :O Sice jsem otěhotněla, kdy jsem měla kila navíc, obalené nervičky nějakými trápeními... ale od začátku těho a to jsem 22tt jsem zhubla.. a po ranním vážení mám pořád od začátku těhu mínus 5,5 kg :n: v prvním trimestu jsem měla problém s jídlem, nechutnalo mi, až na zeleninu a ovoce... teď už jím skoro vše,..jen mám jakoby malý žaludek, takže když sním oběd v práci tak jsem nacpaná a to bez polívky, s polívkou to pak nejsem schopná sníst. Ale malá je v pořádku a dle doktora na velkém UTZ krásně prospívá, naznačil, že je pořádné mimi. No a tak si asi malá vzala vše ze mě, ze zásob, které obalovaly nervičky. Sestra v poradně, byla tam jiná než vždy, stará, tak mi napsala do knížky špatně váhu, když jsem ji řekla kolik, a skoro se pohoršovala, že nesmím držet dietu a hubnout, ale ono to je samo... ja jsem začala říkat, těhu mi přineslo zatím pár pozitiv, přestala jsem kouřit a zhubla jsem a psychicky jsem se srovnala :dance: takže jsem usměvavá asi jak nikdy, ač nás otec dítěte opustil. Tak jsem zvědavá, zda se někdo přidá, kdo se ještě nevyšplhal na počáteční váhu. A jak já říkám tělo si to udělalo jak potřebuje, protože nabrat 20kg při mé výšce a počáteční váze :pig: tak mě asi nohy neunesou. :!k: fakt jsem nevážila málo a třeba rozhodně nejsem na své váze kterou jsem měla ve 20 :s: tak si říkám že ze mě mateřství třeba udělá zase krásnou ženu. A je to fakt individuální. Ono já měla celé tělo krapet obalené tukem, no, zpětně musím říct, že mi to teda neslušelo... už tak jsem si občas připadala jako hrošík, a teď jen kvůli pupíčku a díky zmešení tukových zásob je aspoň pupík vidět a nepůsobím jako s pivním mozolem :s: ehm.., před rokem se sousedka ptala moji mamči, zda nejsem v 6tém měsíci. :-g( a tak není divu, že i v práci všichni tipovali že čekám kluka, prej mi mimi krásu nesebralo, právě naopak :girl: a já čekám holčičku. No ono, jak já říkám je to psychika a já jsem pozitivní a vyrovnaná, jak nikdy, ... skoro vždycky. A myslím pozitivně, i přes všechny těžkosti. ... a díky že jste dočetli až sem :qu:
Tak jak jsem pročítala, tak jsem asi jediná extrém a přestávám mít z toho dobrý pocit :? :O Sice jsem otěhotněla, kdy jsem měla kila navíc, obalené nervičky nějakými trápeními... ale od začátku těho a to jsem 22tt jsem zhubla.. a po ranním vážení mám pořád od začátku těhu mínus 5,5 kg :n: v prvním trimestu jsem měla problém s jídlem, nechutnalo mi, až na zeleninu a ovoce... teď už jím skoro vše,..jen mám jakoby malý žaludek, takže když sním oběd v práci tak jsem nacpaná a to bez polívky, s polívkou to pak nejsem schopná sníst. Ale malá je v pořádku a dle doktora na velkém UTZ krásně prospívá, naznačil, že je pořádné mimi. No a tak si asi malá vzala vše ze mě, ze zásob, které obalovaly nervičky. Sestra v poradně, byla tam jiná než vždy, stará, tak mi napsala do knížky špatně váhu, když jsem ji řekla kolik, a skoro se pohoršovala, že nesmím držet dietu a hubnout, ale ono to je samo... ja jsem začala říkat, těhu mi přineslo zatím pár pozitiv, přestala jsem kouřit a zhubla jsem a psychicky jsem se srovnala :dance: takže jsem usměvavá asi jak nikdy, ač nás otec dítěte opustil. Tak jsem zvědavá, zda se někdo přidá, kdo se ještě nevyšplhal na počáteční váhu. A jak já říkám tělo si to udělalo jak potřebuje, protože nabrat 20kg při mé výšce a počáteční váze :pig: tak mě asi nohy neunesou. :!k: fakt jsem nevážila málo a třeba rozhodně nejsem na své váze kterou jsem měla ve 20 :s: tak si říkám že ze mě mateřství třeba udělá zase krásnou ženu. A je to fakt individuální. Ono já měla celé tělo krapet obalené tukem, no, zpětně musím říct, že mi to teda neslušelo... už tak jsem si občas připadala jako hrošík, a teď jen kvůli pupíčku a díky zmešení tukových zásob je aspoň pupík vidět a nepůsobím jako s pivním mozolem :s: ehm.., před rokem se sousedka ptala moji mamči, zda nejsem v 6tém měsíci. :-g( a tak není divu, že i v práci všichni tipovali že čekám kluka, prej mi mimi krásu nesebralo, právě naopak :girl: a já čekám holčičku. No ono, jak já říkám je to psychika a já jsem pozitivní a vyrovnaná, jak nikdy, ... skoro vždycky. A myslím pozitivně, i přes všechny těžkosti. ... a díky že jste dočetli až sem :qu: