:a: žádné obavy, klidně se ptej, je to moje zaměstnání, jsem fyzioterapeutka, ale pracovala jsem s tělesně postiženými dětmi, ale mám kurz "Vojtovky", takže jsem pracovala i s mimkama. U nich jsou ty pokroky znát nejvíce a hlavně jsou nejsnadněji dosažitelné, nejsou u nich žádné deformity a zaběhnuté stereotypy, které u těch starších musíme nejprve odstranit a pak teprve pracovat na tom správném vývoji. Že se cvičí do stoje je velmi relativní, někdy se končí dříve, aby se zase dítko neurychlilo, jindy naopak je nutno pokračovat i chvilku po stabilizaci stoji, aby se to upevnilo, je to hodně individuální a v podstatě to nelze ani předem odhadnout, každé reaguje jinak, jsou chvíle, kdy jsou pokroky mílové, jindy mají mamči pocit, že stagnují a více z nich už nevytáhnou, ale pokud Tě náhodou něco takového potká, radím nevzdávat, ono si to svou cestičku najde a zase bude pokrok vidět, takže vydrž Prťka, vydrž :°: :C/):
In reply to Nóóóóó... by ined77
:a: žádné obavy, klidně se ptej, je to moje zaměstnání, jsem fyzioterapeutka, ale pracovala jsem s tělesně postiženými dětmi, ale mám kurz "Vojtovky", takže jsem pracovala i s mimkama. U nich jsou ty pokroky znát nejvíce a hlavně jsou nejsnadněji dosažitelné, nejsou u nich žádné deformity a zaběhnuté stereotypy, které u těch starších musíme nejprve odstranit a pak teprve pracovat na tom správném vývoji.
Že se cvičí do stoje je velmi relativní, někdy se končí dříve, aby se zase dítko neurychlilo, jindy naopak je nutno pokračovat i chvilku po stabilizaci stoji, aby se to upevnilo, je to hodně individuální a v podstatě to nelze ani předem odhadnout, každé reaguje jinak, jsou chvíle, kdy jsou pokroky mílové, jindy mají mamči pocit, že stagnují a více z nich už nevytáhnou, ale pokud Tě náhodou něco takového potká, radím nevzdávat, ono si to svou cestičku najde a zase bude pokrok vidět, takže vydrž Prťka, vydrž :°: :C/):