Už jsem jí to několikrát řekla,bohužel je to tak smutné,že i manžel jí to už říká a to byl opravdu maminčin mazánek,vůbec se nesnažím ho ovlivňovat. Bohužel chce takový život žít. Lituje se,že je sama,přitom má přítele,že k ní nejezdíme,přitom jsme tam 3x týdně,že jí nedáváme kluka k ní,přitom jsme jí říkali,že tam by opravdu musely být jiné podmínky,nevěřím tomu,že ona nebude kouřit,když tam kluk bude,když normálně kouří i ona,i její přítel,když jsme u ní na návštěvě a to jsem momentálně těhotná a mám malého kluka. Nevěřím,že si nedají po půlce,když tam kluk bude,když se dokážou dost připít, i když jsme domluveni,že k nim přijdeme na návštěvu. Bohužel je jim to říkáno,ale její slova znějí takto. Já nic měnit nebudu,budu si s klukem dělat co chci,nebudu to dělat po vašem,to si dělejte sami,prostě já se už nezměním,musíte to tak brát. Tak co bys jí na tohle řekla? Několikrát jsme jí říkali,že kdyby změnila pár svých zlozvyků a naučila se pár věcí,které jsem jí nespočetně učila (přebalování,krmení atd.),pozívala jsem ji k nám vždycky když jsem byla sama,místo kávy s kámoškou,tak kdyby toho docílila,že jí kluka budeme dávat pořád. Bohužel si stojí za svým. Doma kouřit bude,nemá balkón,pití se nevzdá,vždyť pět půlek ráno ji nemůže ublížit. Snažím se to neustále vykompenzovat tím,že hlídala několikrát u nás,s manželem jsme se šli na chvíli pobavit a spala i u nás,aby viděla,že to tak jde,ale musí se zkrátka omezit v těch svých zlozvykách a taky se pár věcí učit,že kluk není hračka.
In reply to Pokud je to tak, jak svou by vodnanka
Už jsem jí to několikrát řekla,bohužel je to tak smutné,že i manžel jí to už říká a to byl opravdu maminčin mazánek,vůbec se nesnažím ho ovlivňovat. Bohužel chce takový život žít. Lituje se,že je sama,přitom má přítele,že k ní nejezdíme,přitom jsme tam 3x týdně,že jí nedáváme kluka k ní,přitom jsme jí říkali,že tam by opravdu musely být jiné podmínky,nevěřím tomu,že ona nebude kouřit,když tam kluk bude,když normálně kouří i ona,i její přítel,když jsme u ní na návštěvě a to jsem momentálně těhotná a mám malého kluka. Nevěřím,že si nedají po půlce,když tam kluk bude,když se dokážou dost připít, i když jsme domluveni,že k nim přijdeme na návštěvu. Bohužel je jim to říkáno,ale její slova znějí takto. Já nic měnit nebudu,budu si s klukem dělat co chci,nebudu to dělat po vašem,to si dělejte sami,prostě já se už nezměním,musíte to tak brát. Tak co bys jí na tohle řekla? Několikrát jsme jí říkali,že kdyby změnila pár svých zlozvyků a naučila se pár věcí,které jsem jí nespočetně učila (přebalování,krmení atd.),pozívala jsem ji k nám vždycky když jsem byla sama,místo kávy s kámoškou,tak kdyby toho docílila,že jí kluka budeme dávat pořád. Bohužel si stojí za svým. Doma kouřit bude,nemá balkón,pití se nevzdá,vždyť pět půlek ráno ji nemůže ublížit. Snažím se to neustále vykompenzovat tím,že hlídala několikrát u nás,s manželem jsme se šli na chvíli pobavit a spala i u nás,aby viděla,že to tak jde,ale musí se zkrátka omezit v těch svých zlozvykách a taky se pár věcí učit,že kluk není hračka.