nechci tě od toho zrazovat, vzít si dítě z kojeňáku, ale doporučila bych ti přečíst si "rok kohouta" od terezy boučkové... docela mě to vzalo.
ale dál k tématu, mimo tu knížku - kolikrát se nedá přemýšlet jenom nad osudem těch dětí, ale i nad osudem těch matek... co je vedlo k tomu, že daly dítě do ústavu... a smutek nad tím, že to není tak dávno, co neexistovaly vymoženosti jako baby boxy a utajené porody. nostalgie nad osudem těch tědí - a nepomyslíš nad páry, které děti mít nemůžou nostalgie nad osudem těch dětí - a nepomyslíš nad úředního šimla, který ty děti "přiděluje" - a nepomyslíš na úplatky, které v tom jsou
povím ti příběh... před 12 lety jedna 16-letá dívka otěhotněla po znásilnění. nebyla nikde na party s alkoholem a drogami. jenom se vracela v létě domů, a stalo se. protože už měla za sebou pokus o znásilnění, a věděla, jak se policajti dívají na dívky v letním lehkém oblečení, tak to nehlásila, a neřekla to ani doma. bohužel otěhotněla. otěhotněla, a následně i porodila. dítě chtěla dát do adopce. co však nevěděla bylo, že dítě do adopce nešlo, paní v kojeňáku ho měla někomu slíbené, kdo pak snad odřekl, protože tam byl pár domluvený rodiči té dívky, a těm bylo dítě rozmluveno. a dítě šlo nakonec do pěstounské péče. měsíc po dívčiných 18. narozeninách jí přišla domů obsílka k soudu, kvůli zbavení rodičovských práv. soud proběhl relativně v pořádku - byla zbavena rodičovských práv, a bylo jí řečeno, že je to proto, aby dítě mohlo jít bez problémů do pěstounské péče. už tehdy věděla, že existuje i něco jako rodičovské povinnosti, to je platit na dítě, a chtěla být u soudu zbavena i jich, ale o tom soud nerozhodoval, tudíž jich zbavena nebyla, ale nikoho nenapadlo rozsudek tímto podmínit, či hned udělat druhý soud. kromě pár příhod, kdy dívce úřední šiml připomněl, že má syna (třeba když si byla pro občanku a zeptali se jí, jestli tam chce nechat zapsat i svého syna), v době, kdy jí bylo asi 25, přišel soud kvůli výživnému. dívka dnes platí výživné na dítě, na které nemá žádná práva. hodně vysoké výživné. u soudu se neodvolala, protože od té doby, co se o soudu dozvěděla, do doby, než bylo rozhodnuto, uběhl rok a půl, a dívka už byla psychicky na dně, bez energie a bez peněz, hlavně to chtěla mít za sebou. dívka je 7 let na antidepresivech, dnes je jí 29 let a čeká dítě. má spoustu obav, včetně té, jak bude reagovat až bude její dítě zlobit, až mu něco nepůjde, nakolik ho nebude srovnávat se svým prvním synem, kterého nezažila, ale i přesto je její prvorozený.
před 12 lety neexistovaly baby boxy. neexistovaly utajené porody. někteří za to platí dodnes.
nechci tě od toho zrazovat, vzít si dítě z kojeňáku, ale doporučila bych ti přečíst si "rok kohouta" od terezy boučkové... docela mě to vzalo.
ale dál k tématu, mimo tu knížku - kolikrát se nedá přemýšlet jenom nad osudem těch dětí, ale i nad osudem těch matek... co je vedlo k tomu, že daly dítě do ústavu... a smutek nad tím, že to není tak dávno, co neexistovaly vymoženosti jako baby boxy a utajené porody.
nostalgie nad osudem těch tědí - a nepomyslíš nad páry, které děti mít nemůžou
nostalgie nad osudem těch dětí - a nepomyslíš nad úředního šimla, který ty děti "přiděluje"
- a nepomyslíš na úplatky, které v tom jsou
povím ti příběh... před 12 lety jedna 16-letá dívka otěhotněla po znásilnění. nebyla nikde na party s alkoholem a drogami. jenom se vracela v létě domů, a stalo se. protože už měla za sebou pokus o znásilnění, a věděla, jak se policajti dívají na dívky v letním lehkém oblečení, tak to nehlásila, a neřekla to ani doma. bohužel otěhotněla. otěhotněla, a následně i porodila. dítě chtěla dát do adopce.
co však nevěděla bylo, že dítě do adopce nešlo, paní v kojeňáku ho měla někomu slíbené, kdo pak snad odřekl, protože tam byl pár domluvený rodiči té dívky, a těm bylo dítě rozmluveno. a dítě šlo nakonec do pěstounské péče.
měsíc po dívčiných 18. narozeninách jí přišla domů obsílka k soudu, kvůli zbavení rodičovských práv. soud proběhl relativně v pořádku - byla zbavena rodičovských práv, a bylo jí řečeno, že je to proto, aby dítě mohlo jít bez problémů do pěstounské péče. už tehdy věděla, že existuje i něco jako rodičovské povinnosti, to je platit na dítě, a chtěla být u soudu zbavena i jich, ale o tom soud nerozhodoval, tudíž jich zbavena nebyla, ale nikoho nenapadlo rozsudek tímto podmínit, či hned udělat druhý soud.
kromě pár příhod, kdy dívce úřední šiml připomněl, že má syna (třeba když si byla pro občanku a zeptali se jí, jestli tam chce nechat zapsat i svého syna), v době, kdy jí bylo asi 25, přišel soud kvůli výživnému. dívka dnes platí výživné na dítě, na které nemá žádná práva. hodně vysoké výživné. u soudu se neodvolala, protože od té doby, co se o soudu dozvěděla, do doby, než bylo rozhodnuto, uběhl rok a půl, a dívka už byla psychicky na dně, bez energie a bez peněz, hlavně to chtěla mít za sebou.
dívka je 7 let na antidepresivech, dnes je jí 29 let a čeká dítě. má spoustu obav, včetně té, jak bude reagovat až bude její dítě zlobit, až mu něco nepůjde, nakolik ho nebude srovnávat se svým prvním synem, kterého nezažila, ale i přesto je její prvorozený.
před 12 lety neexistovaly baby boxy. neexistovaly utajené porody. někteří za to platí dodnes.