Křehký kojenec potřebuje po porodu blízkost matky, její fyzické teplo, tlukot srdce, potřebuje slyšet její uklidňující hlas. Oddělování kojenců od rodičů je spíše sociokulturní projev určité kultury – a to euroamerické. V jiných kulturách a etnikách jsou naopak matky zděšeny, pokud by měly dítě odložit mimo svoje lůžko, nebo dokonce do jiného pokoje.
Téměř všechny matky mohou potvrdit, že pokud mají dítě u sebe v bezprostřední blízkosti, vyspí se ony samy i dítě mnohem lépe. Odpadá odbíhání a kontrolování, zda dítě dýchá, zda mu něco nechybí apod. I kojení je tím pádem jednodušší, protože dítě může být kojeno podle svých potřeb a maminka je při tom minimálně vyrušována. Mnohé mýty, že matka dítě zalehne, jsou neopodstatněné. To by se mohlo stát jen v případě, že je matka utlumena léky, alkoholem nebo drogou. Navíc kojící matka spí automaticky čelem k dítěti, což je chrání před přikrytím polštářem či přikrývkou.
Společné spaní je navíc dobrou prevencí syndromu náhlého úmrtí dítěte, protože když maminka spí s dítětem, vždy lehce zaznamená změny v jeho dechu. Obava, že si dítě zvykne spát s rodiči a nebude potom chtít spát samo, je planá. Neopodstatněná je rovněž obava, že dítě naruší intimní život rodičů.
Mnohé výzkumy ukázaly, že většina dětí, které s rodiči nespaly, byly úzkostnější, měly nižší sebevědomí a někdy i více problémů v navazování vztahů. Spaní s rodiči naopak zvyšovalo sebedůvěru, děti byly samostatnější a měly lepší vztahy k ostatním. Společné spaní maminky s miminkem je tedy, zvlášť pokud kojí, naprosto v pořádku a posiluje úzký vztah matky dítěte způsobem, který se nedá nahradit.
Křehký kojenec potřebuje po porodu blízkost matky, její fyzické teplo, tlukot srdce, potřebuje slyšet její uklidňující hlas. Oddělování kojenců od rodičů je spíše sociokulturní projev určité kultury – a to euroamerické. V jiných kulturách a etnikách jsou naopak matky zděšeny, pokud by měly dítě odložit mimo svoje lůžko, nebo dokonce do jiného pokoje.
Téměř všechny matky mohou potvrdit, že pokud mají dítě u sebe v bezprostřední blízkosti, vyspí se ony samy i dítě mnohem lépe. Odpadá odbíhání a kontrolování, zda dítě dýchá, zda mu něco nechybí apod. I kojení je tím pádem jednodušší, protože dítě může být kojeno podle svých potřeb a maminka je při tom minimálně vyrušována. Mnohé mýty, že matka dítě zalehne, jsou neopodstatněné. To by se mohlo stát jen v případě, že je matka utlumena léky, alkoholem nebo drogou. Navíc kojící matka spí automaticky čelem k dítěti, což je chrání před přikrytím polštářem či přikrývkou.
Společné spaní je navíc dobrou prevencí syndromu náhlého úmrtí dítěte, protože když maminka spí s dítětem, vždy lehce zaznamená změny v jeho dechu. Obava, že si dítě zvykne spát s rodiči a nebude potom chtít spát samo, je planá. Neopodstatněná je rovněž obava, že dítě naruší intimní život rodičů.
Mnohé výzkumy ukázaly, že většina dětí, které s rodiči nespaly, byly úzkostnější, měly nižší sebevědomí a někdy i více problémů v navazování vztahů. Spaní s rodiči naopak zvyšovalo sebedůvěru, děti byly samostatnější a měly lepší vztahy k ostatním. Společné spaní maminky s miminkem je tedy, zvlášť pokud kojí, naprosto v pořádku a posiluje úzký vztah matky dítěte způsobem, který se nedá nahradit.