Ahoj, ja mela uplne stejne pocity a dokazu si predstavit jak ti asi je, ale vydrz..uvidis, ze se to podda. Pro nas nebylo zezacatku vubec jednoduche si na malou zvyknout. Najednou ti do zivota prijde jeste nekdo jiny a vsechno se obrati naruby. Ze dne na den..Vsechno se toci okolo miminka a neceho se clovek musi na chvilku vzdat. Je to velka zmena, hlavne pro taty. Potrebuji mozna jen vic casu to vsechno vstrebat.
Prvni dva mesice to bylo tak, ze o malou jsem se vetsinou starala jen ja. Muz byl cele dny v praci a nekdy i o vikendu pracoval. Mela jsem pocit, ze se sam trosku snazi schovat pred tim vsim, co miminko prineslo. Bylo mi to lito, hodne me to mrzelo. Moc jsem ho v tu dobu potrebovala; jeho podporu, ale ja jsem nikdy nebyla zvykla si rikat o pomoc a take jsem pak mela ten pocit, ze ho vlastne obtezuji. Ale pomalu jsem to zkousela. Snazila jsem se dat mu najevo, ze na nej nezapominam, ale bylo to narocne. Hodne jsem plakala.
Ted, kdyz budou male skoro 3 mesice, je to mnohem lepsi. Uz vic komunikuje, smeje se, zacina si "povidat"..predtim to bylo opravdu jen o tom prebalovani a krmeni. Navic my jsme meli prvni dva mesice samy plac a uspavani na rukou, tak to bylo pro nas oba dost vysilujici. Uvidis, ze se to zmeni, pockej az bude Verunka jeste o mesic, dva starsi..
U nas to byl vazne chaos a trvalo nam obema, nez jsme si na malou zvykli a naucili se fungovat vsichni spolecne. Dej tomu jeste cas ;).
Drzim moc pesticky a kdyz budes potrebovat popovidat, budu rada, kdyz napises :).
Ahoj, ja mela uplne stejne pocity a dokazu si predstavit jak ti asi je, ale vydrz..uvidis, ze se to podda. Pro nas nebylo zezacatku vubec jednoduche si na malou zvyknout. Najednou ti do zivota prijde jeste nekdo jiny a vsechno se obrati naruby. Ze dne na den..Vsechno se toci okolo miminka a neceho se clovek musi na chvilku vzdat. Je to velka zmena, hlavne pro taty. Potrebuji mozna jen vic casu to vsechno vstrebat.
Prvni dva mesice to bylo tak, ze o malou jsem se vetsinou starala jen ja. Muz byl cele dny v praci a nekdy i o vikendu pracoval. Mela jsem pocit, ze se sam trosku snazi schovat pred tim vsim, co miminko prineslo. Bylo mi to lito, hodne me to mrzelo. Moc jsem ho v tu dobu potrebovala; jeho podporu, ale ja jsem nikdy nebyla zvykla si rikat o pomoc a take jsem pak mela ten pocit, ze ho vlastne obtezuji. Ale pomalu jsem to zkousela. Snazila jsem se dat mu najevo, ze na nej nezapominam, ale bylo to narocne. Hodne jsem plakala.
Ted, kdyz budou male skoro 3 mesice, je to mnohem lepsi. Uz vic komunikuje, smeje se, zacina si "povidat"..predtim to bylo opravdu jen o tom prebalovani a krmeni. Navic my jsme meli prvni dva mesice samy plac a uspavani na rukou, tak to bylo pro nas oba dost vysilujici. Uvidis, ze se to zmeni, pockej az bude Verunka jeste o mesic, dva starsi..
U nas to byl vazne chaos a trvalo nam obema, nez jsme si na malou zvykli a naucili se fungovat vsichni spolecne. Dej tomu jeste cas ;).
Drzim moc pesticky a kdyz budes potrebovat popovidat, budu rada, kdyz napises :).
pa M