Ahojte holky,
předem, než začnu psát, vás poprosím, nelitujte mne... Vím, že jste strašně moc hodné, ale nechci být za chudinku... Jak jsem včera napsala svůj první článeček, tak končil tím, že napíšu jak to bylo s Ondráškem... Začlo to tím, že jsme s bývalým měli krizi.../jak jsem psala - nic jsem nemohla, ani někam chodit, kdo se na mne podíval - s tím jsem spala, bití apod/. Byla jsem i odstěhovaná. Nakonec mí drazí rodičové mne přemluvili, abych se k němu vrátila. Tak jako poslušná dceruška jsem to udělala. Z našeho usmiřování mi jednoho dne vyšly na testu //. Byla jsem v rozpacích... v srdci jsem skákala radostí a slzi štěstí mi tekly po tvářích, ale v hlavě mi řvalo: do prde.., co budu dělat, takový člověk jako je Pavel /ex/, ten si to nezaslouží!!! Ale nikdy NIKDY bych nešla na potrat. Tak jsem to hrdě všem oznámila, reakce byly všelijaké, hlavně od mých rodičů./hlavně, že chtěli, abych se vrátila../. Těhotenství bylo takové divné. Ne jak u staršího Vojtíka. Byla jsem nesvá a pořád mi něco říkalo, že to není normální. Byl to ten 6-tý smysl... Můj gynekolog / pro zajímavost, bývalý primář, momentálně v soukromé ordinaci, dříve vyhlášená kapacita/, mi pořád tvrdil, že je vše jak má být. Miminko krásně roste, při každé poradně mi dělal UTZ, dle něho opravdu vše v poho. Já si ale nebyla tím jistá. Ve 23 týdnu mi začaly kontrakce. Strávila jsem v nemocnici 14 dní. Měla jsem strach o prcka, že ho ani nedonosím. Ale nakonec jsem ještě 2 týdny přenášela. Ten týden, co se malý narodil /pátek 4.7.2003/ mi od pondělí po každém vstanutí z postele vždy něco vyteklo ze spodku. Nebylo toho málo.... Skoro každý den jsem jezdila no nem jestli to není plodovka... nee. V osudný pátek ve3.30 jsem dostala křeč do břicha. No, řekla jsem si, asi je to tady... Pak klid po pěšině do 6.3. To už bylo pravidelné po 15 min. Šla jsem do sprchy a než jsem pustila vodu, tak rup a praskla mi voda. Vzala jsem si vzorek na vložku pro kontrolu v nem. V 9 hod bolesti po 7 min. Jeli jsme. A výsledek? To plodovka není, na monitoru žádné bolesti /ještě se mi smály jak to prodýchávám, když žádné bolesti nemám/. Porodní cesty nepřipraveny, volně pro prst - BĚŽTE DOMŮ! Fajn. Tak jo... V 11 bolestli po 5 min mezi kterými jsem smažila bramboráky :). Ve 13 h už jsem to fakt nemohla vydržet. Tak jsme jeli znovu. Monitor - nic nepsal! Kur.... řekla jsem, že by jste mi ty pásy víc utáhli, když mám špeky?? No dobrá. Udělaly. Najednou záznam jako blázen. Strašně se divili. V duchu jsem si řekla, no jasně asi nepoznám že rodím trubky pitomé... V 15 h mi chtěli prasknout vodu, ale slova doktorky: žádná voda tam není... Haha, no dobrá tak jsem měla opět pravdu... Na to že jsem podle nich ve 13 h ještě nerodila tak malý byl 16:15 na světě. Ani mi ho neukázali. 2.25kg a 49 cm... Ale byla jsem šťastná mamina, že to mám za sebou. Malého odnesli do inkubátoru. Místo 2 obvyklých hodin po porodu jsem tam třčela 3,5 h, mezi tím měla sestra podivné telefonáty, mluvila strašně divně a šeptala a po očku se dívala na mne a Pavla. Já už začala tušit, že to není o.k. Když už jsem byla na pokoji, přišel za mnou Pavel, který byl za Ondáškem a řekl, že je nádherný, ale že má rozštěm celého horního patra. Nuže co, řekla jsem si, to přežijem, to není nic tak strašného... Spala jsem klidně. Byla to poslední klidná noc... Druhý den ráno přišel dětský lékař a začal, Dobrý den paní, tak váš syn má rozštěm celého horního patra, má špatné vyústění močové trubice, bla bla bla bla a nakonec... Má šelest na srdíčku, za půl hod tu bude rychlá a bude převezen na JIP do Olomouce. Hmm ŠOK.... žádné je mi to líto, nebojte to bude v pořádku. Přišel, vysypal ze sebe, odešel. Byla jsem v háji. Přijel Pavel, naši... To bylo poprvé a naposledy kd ho mi rodiče viděli. Ještě se na ně Ondra podíval zahýbal prstíkama jako by zamával... Musím říct že ten víkend byl šílený. Prsa mne bolela, žádná pomoc od sester žádná rada.. Nebýt primáře šestinedělí, tak se tam zblázním. Od něj jsem se dočkala prášku na uklidnění. V pondělí mne propustili. Rychle koupil odsávačku... Nejdřív to nešlo. Musel pomoct Pavel a začít mi sát. Jak se to rozteklo, bylo líp. Dala jsem to do skleničky a jeli za malým.... Je to na dlouho... Zkrátím to... Celých 6 týdnů, co nám žil jsem mu vozila co 2 den až 3 litry odstříkaného mléka. On ho ale nesnášel dobře, za to jsem tam krmila celé oddělení... Zjistili mi Smith-Lemli-Opitzův syndrom. Takovou možnost, že se narodí dítě s tímto postižením je 1:75000, postihne to jedno dítě manželského páru ze čtyř. Prostě 1:4. Nositelé jsou oba rodiče. Kdybych ho měla s někým jiným byl by zdravý..... Nakonec srdíčko měl moc nemocné. Díky infekci /slavná plodovka.../ nemohla na operaci. Z 50% by byl mentálně postižený. Špatně se odvodňoval, tak byl chudáček celý nateklý.. Za celou dobu jsem ho měla jen 2x na rukách. Pavel vůbec. Byl samá hadička. Prodělal 2 zástavy/jedna 25 min/. Před 3 už jsem ho nemohla nechat trápit a řekla lékařům, ať ho při příští nechají už v klidu odejít. Poděkovali mi za to, že jsem to řekla. Týden před jeho smrtí jsme dostali s pavlem strašný průjem a nemohli za ním jet. Bylo řečeno, že je to dobře, že si pamatujeme Ondráška jako ještě pěkné miminko. Bylo 15.8.2003 a v 11h začal zvonit telefon. Já to věděla, věděla jsem to že umřel. Cítila jsem to. Paní doktorka mi řekla, že se ještě nesetkala s tak silným miminkem, které tak bojovalo, aby mohlo žít. Brečela při tom. Sakra jako já zase teď. Holky, ale jsem šTástná, že jsem ho měla aspoň na tu chvíli. Toť asi tak celkem vše... A nebuťe prosím smutné, protože já vím, že je mu dobře, nic ho nebolí a je tam s mojí babičkou a dědečkem.... Jen tak pro zajímavost... Večer co umřel jsem seděla venku na dvoře a dívala jsem se na hvězdy. Pošeptala jsem: babičko, prosím tě, jestli je Ondrášek s tebou a je mu už dobře dej mi znamení. V tu chvílí spadla hvězda. A do des první hvězdička na nebi je pro Vojtíka jeho bráška.... Jsem se rozepsala. A snad se nebudete zlobil, že jsem se vám svěřila...Eva
píšeš nelitovat ale to se nedá, moc mně to dojalo :r: :r: :r:
PROMIN..ale nejde to..celou dobu sjem se drzela, ALE :r:
kazdopadne jsi strasne moc statecna zenska, hodne stesti v zivote, zdravicko Vam vsem preje Pavčík a Natálka :h:
Musím napsat,že jste stračšně moc silná osobnost, že jste to takhle zvládla. Moc vás obdivuji a přeji vám alespoň teď už jen samé štěstí :a:
Promiň, ale nejde nenapsat, že jsi statečná a že mě mrzí, co tě potkalo. Je to moc smutný, mám slzy v očích... Miluju svoje dítě a neumím si představit zažít to co ty... Hrozně se o něj bojím. Jsi moc statečná a silná ženská a já ti ze srdce přeju už jen to nejlepší, ať jsi šťastná, ať ta hvězdička na nebi nikdy nevyhasne...
Tak to je mi moc líto :§) , jen se zeptám to se stalo v roce 2003, nebo tam máš překlep?
Teď už máš asi další mimi s novým přítelem, který je určitě hodnější, snad to dobře chápu
In reply to Tak to je mi moc líto , by Monča K.
tak už jsem si to přečetla :h:
nelitovat te?A navod jak to udelat nemas?brecim tady jako mala holka :r: ,Evi si hrozne statecna a vim ze ja bych to takhle jako ty nikdy nezvladala.Preju ti z celeho srdce a opravdu uprimne jen a jen to nejlepsi...
to je hrozné, co všechno se děje tak maličkatým miminkům.. je to nespravedlivé a smutné.. ale bohužel takový je život.. krátký a nespravedlivý.. jsi silná osobnost :k:
píšeš, nelitujte mě, ale to nejde! Ondráškovi je v nebíčku opravdu dobře. Ty jsi hrozně silná a statečná, že jsi to vše tak zvládla. přeji ti už jen samé radosti a žádné rány osudu. Martina, Ráďa a Matyášek
ahojky! to co se Ti stalo je strašná tragedie:( a nelitovat Tě to nejde :( je to moc smutné :( Doktoři jsou skvělí ale najdou se mezi nimi bohužel vyjímky. Já jsem ten případ vyjímky. Moje mamka měla se mnou taky docela krušné chvíle. Měla jsem se narodit císařským řezenm ve Valašském Meziříčí už to tam měla domluvené ale jelikož jí to chytlo u babičky tak rodila jinde a tam jí řekli že císař nepřipadá v úvahu že to zvládnou. Rodila mě 24 hodin a brali mě kleštěma. Byla jsem přidušena pupeční šnůrou. jak mě vytáhli tak jsem jen měnila barvy a 25 minut jsem nedychala. Hned jsem vrtulníkem letěla do Olomouce jeste pred tim me mamce ukázali a rekli ji: Sama vidíte jak vypada nedělejte si naddeje. No kruté. V Olomouci jsem byla v inkubátoru 3 měsíce. pak si mě odvezli domu:) jen 30% dětí zůstane takových jako jsem já. takže mám moc velké štěstí. mám dětskou mozkovou obrnu na prave strane, jen kulhám a spatne se mi pracuje s pravou nohou jinak ok a to vše jen diky mamce, ktera se mnou pořád cvicila. jezdila jsem do lázní atd. Doktoři mamce řekli že budu mit problemy se skolou ze na zakladku nemam. no a vidís mam maturitu, jsem vdaná a mám krásného chlapečka ://:
jj doktoři jsou doktoři. Měj se hezky a už se těsím na fotečky malého Vlastíka ale i Vojtíška.
když jsem si to četla neubránila jsem se slzám naše zdravotnictví je strašné ,ale malému je v nebíčku s tvojí babičkou a dědečkem dobře
je to strasny co se stalo, ty reknes nelitoval, ale copak to jde? i sveho nejvetsiho nepritele bych v teto situaci hrozne litovala....a s tim jak te premlouvaly at s Pavlem zustanes, tak ja to mam to same....tolikrat uz jsem se chtela rozejit a babičky a rodice na nej nedaji dopustit a porad rikaji jak je skvely a ja ta spatna, ale nevi co se deje doma....shodou je to taky Pavel:) a tobe tedy uz jen same stastne chvilky,to nejhorsi sis za zivot uz musela vybrat!!
dost. Vaše zpávičky mne hrozně dojímají a tečou mi slzy. Víte takové podpory jsem se dočkala od své druhé babičky. Ex to dával za vinu mně. Neši nic moc a táta dokonc řekl, že já jsem si takovou cestu životem vybrala sama... Tak, prosím, už tichučko... Jen se nedejte a vyřvěte si všechna vyšetření ať to stojí co to stojí. Kdo je připraven - není ohrožen!!!
Přes slzy jsme tvůj příbeh skoro ani nedočetla. Jsi neskutečně statečná holka!!! A já před tebou smekám, jak jsi to úžasně zvládla!!! Ondráškovi je určitě dobře. Přeji ti aby jsi měla v životě už jen a jen samé radosti. Zasložíš si to!!! Posíláme velikananánské obejmutí. :h: :h: :h: :k: Věrka s Nelinkou. :h:
kdo tohle zanedbal? jakto? že na ultrazvuku na nic nepřišli? rozštěp je černá můra všech maminek..jsem z tvého příběhu úplně mimo..Jsi statečná holka a vím, že vše zvládneš, ale projít si takovou zkouškou..Malému je v nebi určitě dobře a ty žij svůj život jak nejlíp to půjde, moc ti to přeju.. :h: peťula
také nechápu, že se na to nepřišlo během těhu. 3 lékaři mi dělali utz. A nikdo nic. Ale na druhou stranu, nedala bych ho pryč, řekla bych si, že to zvládneme. ale jde o jedno, o to, že člověk na nic takového není připravený. Přijít domů bez miminka, to je hrozné. Mohla jsem být ušetřena toho šoku... Ale život jde dál, teď mám Vlastíka a to je moje vše. Jen když jsem ex napsala, že se mi narodil syn, tak mi odepsal, že mu přeje hodně zdraví, ža blahopřeje a ža mámnahrazeného Ondráška. Ale tak to není. Každý je osobnost a každý je jen jeden a lidský život není místo v práci, Aby byl někým nahrazen....
Ahojky, tak todle se opravdu nedá neobrečet!!!!!! Je to strašný ale nechápu to,že na to nikdy někdo nepřišel. Kdo to zanedbal..................já jsem v takových případech dost hysterická. Umřela mi máma když mi bylo 9 let a od té doby tu smrt nejsem schopná akceptovat a to už vůbec ne u malých dětí.
Moc ti držim palečky aby jsi to všechno zvládla. Jsi opravdu moc statečná..............
Ahoj Evi, krásně jsi to napsala... a přeji Ti, ať tvůj nynější šťastný život pokračuje dál a dál. Jsi statečná.
asi je bobánkovi tam nahoře lépe,je pravda,že tady by musel absolovovat náročné operace a vy by jste trpěli s ním,plno bolesti a slz.
dovolila jsi mu důstojný odchod a tam už se o něj postarají tvý prarodiče :)
Chápu proč si to sem napsala a si moc statečná a hodná.
Přeju hodně štěstíčka a už jen samý radosti. I když ty víš, že to tak v životě není.
To co se ti stalo je noční můra všech maminek.... :§)
Žana a Amálka
:( teda neše zdravotnictví ať jde do hajzlu :( :w: :w: A ty jsi slkvělá a silná holka a máš můj obdiv :k: ...Ondráškovi je s babičkou nahoře dobře a nic ho tam netrápí.... :h: :h: :h:
:h: :h: :h: Ahoj Evičko po přečtení tvých řádků mi stékají slzy. :\\: :\\: :\\: Jsi opravdu moc silná maminka a je mi moc líto co se ti stalo.Ale věřím,že už tě budou potkávat jenom samé pozitivní věci.Přeju tobě a celé tvojí rodině hodně štěstí do dalších let. :h: :h: :h:
:r: jsi moc statečná
Promiň :h: mi litovat teda nebudu :h: :h: :h: ,nenacházím slova,
pro slzy nevidím..... :\\:
Přeju ze srdce jen a jen zdravíčko :k: pro Tebe a Tvé blízké!!! :h: :h: :h: :h:
PA PA!!!! :a: :a: :a: :a:
to pořád říkám, že jste moooc hodné...Každá by byla silná... Každá to máme v sobě...
Ahojky Evi,
vím, že jsi psala, abysme z toho co napíšeš nebyly smutné, ale mě to prostě nějak nejde:-(
Nebudu to tu rozmazávat, ale chtěla jsem ti jen říct, že jsi statečná a neuvěřitelně tě obdivuju, za tvůj přístup, ikdyž je mi jasný, že i pro tebe to byly moc těžký chvíle, ale jak se říká, vše vyléčí jen čas...Emili
Ahojky Karkulínko, máš opravdu můj obdiv, jsi hrozně statečná a silná maminka. Přeju ti už jen samý štěstíčko a hlavně zdravíčko pro tebe, tvýho chlapa a hlavně děti :k: :h:
Nevím,co na to říct,slzy mi stékaj po tváři,ale vím,že o lítost nestojíš.
Přeji ti mooc sil do dalšího života a ať se Ti rána ve Tvém srdíčku brzo zahojí.
Karkulínko, ty jsi silná mamka, uplně jsem to tu obrečela, jako by to bylo moje vlastní.
Ale ted už máš príma chlapa a malýho broučka tak už je to lepší vid :h: Přeju ti už jen samé lepší a pěkné chvilky s dětma :h: :k:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahoj takhle smutnej pribeh kterej me az rozplakal sem dlouho neslisela nevim co bych delala asi bych se zblaznila fakt te obdivuju a drz se