Ach jo

Ahoj,
jak jsem už psala dřív, tak miminko nebylo plánované. Já se na něj ale těším i tak...
Bohužel můj přítel...teď bych asi měla použít "bývalý" se k tomu postavil naprosto neuvěřitelně. Byli jsme spolu 7 let, mně je 27, on je o dva roky starší. V poslední době jsme měli problémy, nevěděli jsme přesně jak dál, oba jsme se trochu trápili. Domluvili jsme se, že budeme spolu chodit do poradny...ani jednou mu to zatím nevyšlo.
Když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, jeho první reakce byla, že si to nesmím nechat...Myslela jsem, že je jen v šoku a že v závěru se k tomu postaví. Druhý den jsme se strašně hádali, dokonce mě obvinil z toho, že to dítě chci, jen abych ho přitáhla zase zpátky. A že se mi omlouvá, ale s dítětem vlastně nechce mít nic společného.
Dva dny na to obrátil...že ok, že se teda pokusí, že se omlouvá za to co mi řekl atd...
No a včera přišel opět s tím, že to nezvládá, že takhle nemůže žít a podobný kecy. Takže to vzdal, ale já přesně nevím co to znamená. Teď už nejde dávat věcem volný průběh, potřebuju mít nějakou jistotu. Ať se rozhodne jak chce, ale já potřebuju vědět, na co se mám připravit.
No, chtěla jsem se jen vykecat, jsem toho teď plná...tak to potřebuju dostat ven. Rodičům to říct teď nemůžu, protože se obávám, že táta by s ním udělal krátkej proces. A pak už by nešlo vrátit fakt nic. Jen teď nevím úplně přesně, co mám dělat.