absolutne nezvladatelne dite 20m, pomuze psycholog?

Ono je to prave tezky, kytky se "odstrani" ale neni to uen o nich, televizi nikam neprestehuji, hracky ktere nici take nejdou dat mimo dosah, zamykat nikde nejde, mame stare dvere. Kdyz uz jsme na skrinky dali zabrany proti otevreni, chodi otevirat lednici a mrazak, mikrovlnku.. vsechno preci zabezpecit nejde. A kez by to bylo jen obdobi, on je hodne aktivni a vzteklej uz od narozeni.. venuji se mu porad, kdyz je starsi ve skolce, jenze on neni mazlici, odtahne se, kdyz mu dam pastelku, okamzite zdrha a chce neco nicit, kyz ho budu drzet u papiru, vzteka se. Nesmim ho krmit, jinak bude hladovej, takze od 14m ji sam. O pozornost mu jde, libi se mu kdyz fybouchnu a zacnu zvysovat hlas. Smeje se mi do oci. Kdyz prijde starsi ze skolky, chvili si hrajou, ale nebavi to ani jednoho, pac jiny vek-jine zajmy. Kdyz ctu, tak me uplne ignoruje. Myslim si ze jsem zkousela snad vse co jde aby se zkludnil, od uplaceni bonbonkama za odmenu, chvaleni za blbosti, dusledost, az po zvyseni hlasu, pleskanec pres prdel a stejne nic nefunguje. Nekde jsem ve vychove udelala chybu, ae kde?

Ahoj, ráda bych se taky přidala s radou. Můj syn měl hodně podobné příznaky, v noci nespal, pořád brečel, všude lítal a vše ničil. Prodělali jsme spoutu vyšetření, ve 2letech na psychologii nám řekli ADHD a poslali nás domů s tím, že uvidíme co bude ve škole. Netušila jsem co to znamená a myslela si, že mi s tím nikdo nepomůže a hledala jsem chybu v sobě, tak byl chudák bitej a tvrdě vychovávaný. Dnes toho moc lituji a nejraději bych to vrátila zpátky. Bylo to krutý, někdy jsem se i psychycky hroutila. V první třídě se ovšem málem zhroutila i paní učitelka a řekla, že je zralý na hospitalizaci psychyatrie. Pomohli nám v Brně na psychologii i psychyatrii, velká chyba byla, že jsme s docházkami nezačli hned od malička, ale to nám nikdo nedoporučil. Dnes už je spousta dobrých lékařů a umějí pomoci. Teď už vím, že jako matky se musíme o své děti bít a hlavně jim co nejlépe pomoci, ale bitím jim nepomůžeme. Byla to dlouhá cesta a nemáme vyhráno, ale naučili jsme se s tím žít a navzájem si pomáháme. Dnes mu je skoro 13let,dostal se na gympl, chtěl tam za každou cenu přestoupit, je velmi inteligentní a chytrý, toto mají ADHD ve vínku, jen to sociální chápaní jim chybí. S chováním má problémy pořád, zatím to končí důtkama. Bohužel nikdo nepochopí, že je to porucha a pořád ho chtějí vychovávat. Naštěstí jsme se spolu o tom naučili mluvit a nějakým způsobem to vždy zvládneme. Na agresy a záchvaty existují i léky něco jako vitamíny, nejsou to sedativa, jen pomáhají vytvářet v těle látky, které těmto dětem chybí. Důležité je vlídné a chápavé zacházení, vím, že je to velmi těžké, ale pokus se nekřičet a nebít. Jen se zlobit a být naštvaná a vychovávat pochvalou. Je potřeba chválit za každou hloupost, která se mu povede. Malování a vůbec vydržet sedět nemá smysl. Výborně pomáhá druhé dítě. Každý měl své nádobky a do nich jsme házeli třeba knoflíky za každou pochvalu a knoflíkama jsem nešetřila a třeba každý večer jsme je vytáhli a za knoflíky směnili za dobrotu nebo něco co třeba přes den chtěli nebo třeba pustit pohádku a zdůraznit, že je to za odměnu za knoflíky.Důležitá je důslednost, taky mají rádi stereotip. Zažít si celodenní program. Je toho spousta,co bych mohla napsát, ale na psychologii určitě poradí. Pokud budeš potřebovat, můžu radit ze své zkušenosti, jak jsem to řešila a zkoušela já a jaká byla reakce. Třeba si vzpomínám, že mi pořád vyhrabával z velkého kvítka hlínu a rozmazával ji všude. Hodněkrát jsem ho zbila, až jednou jsem se jako rozbrečela a naříkala jsem pro sebe " Takový pěkný koberec a to kvítko umře ... atd" co mě napadlo a jeho jsem si nevšímala. Nepřišel, byl schovaný a já to hodně zveličovala a uklízela jsem to jako dlouho. A už to víckrát neudělal. Oni nemojí moc rádi, když maminka brečí. Dobrá herečka se u těchto dětí vyplatí. Napiš pokud budeš potřebovat. Mějte se a držím pěstě.

no pokud je to jak pises, muze jit i o formu autismu nebo i hyperaktivitu. Navstiv detskeho psychologa

trochu podoba na synovce, ten už je teď starší, a už má diagnostikované adhd, ale to byla taky destrukční četa...a málo komunikace či nezájem o ní z jeho strany. Je-li to tak, stejně moc nezmůžeš, ale dá se to ukočírovat když si necháte poradit od psychologa. Některé adhd děti se kterýma se správně pracuje se projevují později tak, že to skoro není poznat.