8 týden, 1.těhotenství a zmatek v hlavě, řekněte mi někdo, že jsem těhotná, páč já to nechápu!!!

Koukám tady na to jako blázen a musím říct, že jsem tady proto, že jsem si řekla, že se MUSÍM začlenit do nové komunity, když už JSEM sakra V TOM:) U mě žádný hormony, žádný blití, jen první pokus o mimčo, vynechaný meses, kámoška (má 2 děti) mě donutila udělat si test, a hned tam byly dva pruhy. U doktorky jsem byla, ukázala mi flek na ultrazvuku, řekla OK, jste těhotná, přijďte v listopadu, vrazili mi průkazku a byla jsem venku. Kdybych měla menses a vešla se do riflí a podprsenky, tak vůbec nevím, že jsem těhotná! Vůbec mi to nedochází, i když se snažím, fakt se moc snažím. Obrázek z ultrazvuku - je tam vidět malinkej červičíček otočený ke mně hlavičkou a "visící v prostoru" končetinkama dolů - je prostě obrázek, nijak se mi to nespojuje se mnou, s mým životem. Ale já už jsem taková - cizí svatby prořvu, a vlastní jako by šla mimo mě, jiným k těhotenství gratuluju, a svoje vlastní mi nedochází... V práci je vlna babyboomu, začali s tím chlapi:)), resp. jejich ženy, a pak epidemie, teď jsou tam 4 těhotný, což je z 30 bab slušnej podíl. O mně se to ještě neví... Nechci to totiž říkat, no, věci se mají tak, že jsem nastoupila v červenci, odešla jsem z hnusný práce, stres, buzerace, našla jsem si jinou, úžasná firma, úžasná práce...a teď jsem ve zkušebce, v jiném stavu, a co teď s tím...zkušebka končí ve středu, pak budu muset s pravdou ven... Možná je to tím, že prostě musím zapírat, tak jsem si podvědomě ten pocit zakázala a proto to "nevím", možná až to vybalím v práci a budu moct o tom mluvit, tak si to víc uvědomím... Ale zas takovej krkavec nejsem, čtu o tom, jsem strašně zvědavá, jak svištík TEĎ vypadá, jak se má, chtěla bych na UTZ každý týden, abych ho viděla, protože je přece můj, ne??... Připadám si jako blázen, ale kámošky říkají, že to je normální. No, uvidíme:)