52 minut a Dája byl na světe.

Tak jsem se rozhodla všem nastávajícím maminkám, které mají strach z porodu odvyprávět jak probíhal porod můj.
V pátek jsem se už necítila dobře ale s 22 kily nahoře a vedrem jsem se ani nedivila. Jenže v noci už jsem nemohla spát a ráno v půl 6 jsem už měla divné bolesti, no bolesti to se ani nedá říct spíš jak když se to v břísku všechno honí a schyluje se to k průjmu :) snad chápete . Jelikož jsem byla teprve v 36. týdnu bylo mi to divné a rozhodla jsem se jet do porodnice. Po půl hodině jsme dojeli do Turnosvké porodnice a tam jsem se v klidu převlékla, šla načůrat do kalíšku a posadila se na křeslo a čekala na příchod lékaře, podotýkám bylo čtvrt na sedm ráno. Když přišel pan doktor, prohlédl mě a řekl, že jsem otevřená na 8 prstů a že rodím. To mě tedy udivilo jelikož jsem čekala nesnesitelné bolesti a kdo ví co ale nic z toho nepřišlo. Potom jsem šla na porodní sál, kde mi pan dotkor pýchl vodu a začali ty opravdové porodní bolesti. V tu chvíli jsem nemyslela na bolesti ale na to, že za chvilku budu maminka. Uvidím jaké má Davídek ručičky a nožičky. Ptáte se jestli to bolelo, ano bolelo ale nic strašného to nebylo. Stačilo jen poslouchat sestřičky. Jak mám dýchat a jak tlačit. Střídala se u mě euforie a radost. Při porodu jsem musela být nastřižena ale v 7:07 ráno tedy 52 minut po příchodu do porodnice byl Davídek na světe. Nic ale nic na světě není krásnější než to když mi ho položili na bříško a já ho poprvé cítila a viděla. Takže se nebojte a všem Vám přeji jen Ty nejkrásnější zážitky a ještě krásnější miminka. I když každá z nás přeci ví, že její miminko je nejkrásnější, nejhodnější a nejšikovnější :)