10. měsíců

Milý Lojzíčku,

ani se mi tomu nechce věřit, že ti uz bylo 10 měsíců...ten čas tak strašně letí a já se prostě za posední skoro 3 měsíce nedostala k tomu, abych ti napsala do deníčku. Ver mi ale, že to opravdu nestíhám, ale o to intenzivněji s tebou prozívam všechny dulezite okamziky v tvem zivote.

Máme za sebou aktivní léto, během kterého se z tebe stal prostě chlapeček. Už nejsi miminko...Naučil jsi se lézt po 4, to bylo v červenci. Během srpna jsi si poprvé stoupnul a ted uz spíš stojíš, než ležíš. Poslední dva týdny už konečně i sedíš. Taky ti začaly růst zuby!!! Joj, ani nevím, kdy vylezl ten první, jen vím, že je to pro tebe strašné utrpení. Už se s tím pereme 2 měsíce... Každý zub znamená alespoň týden proplakané noci, takže suma sumárum už dva měsíce skoro nespíme.

TAky nás během léta potrápila opět tvoje dušnost. No a vypadá to, že u tebe začíná astma:-(. Vyfasoval jsi inhalátor, který vůbec, ale vůbec nemáš rád a každý den ti musím dát dýchnout. Smrdí to jak psí kšíry:-(. Trápí mě to trápí, tak nějak si vyčítám, že za to můžu já...jestli jsem třeba v těhotenství nebyla v pohodě...že jsem neodhalila tu plísen v loznici...ze tvůj porod byl tak trosku horor...ze tvoje prijetí Pepinkou nebylo ideální...ze já nejsem moc v pohodě...

Jsi krásný! Stále mě fascinuje, že opravdu mám toho mého LOJZÍKA...ze jsi náš...miluju tě a vůbec mi nevadí, že to zní až pateticky..proste je to tak.

Jsi náš malý smíšek(když teda neřešíš zuby). Směješ se na všechny a pořád. Rehtáš se nahlas. A taky se krásně umíš vztekat. A pořádně. Hodně křičíš, jsi snad uřvanější než Pepinka. No uzijeme si s váma:-).

V 10m jsi mel 8,5 kg a 72 cm. Donedávna jsi byl plně kojený, protože nechceš prostě jíst. Ted už zvládáš jogurt a přesnídávku. Ale oběd? Ani náhodou. Už jsem z toho trošu zoufalá, někdy na tebe i naštvaná, ale co naděláme.

Bambulo, za 1,5 měsíce ti bude rok. Moc rychle to letí, moc rychle...

:h: