žádné HA! Jedeme dál!!!

Pro prášky jsem si nebyla.. zase měřím teplotu a tak, ale fakt jsem si pro ně chtěla jít! Byla jsem rozhodnutá. Na Péťovi bylo vidět, že ho to fakt mrzí a že by to mimčo fakt chtěl. Když teda řekl, že se nemusím bát, že finančně to zvládnem, a já mu věřím, (kromě toho, pracovat budu minimálně ještě 3 měsíce), rozmyslela jsem si to. Řekl, že klidně bere i holku, jenom když od něj neodejdu... ať ňa nes..e, nebo sa naštvu! Trochu mě štve, že jsem to do deníčku tu hádku napsala, ale je to deníček a já chci vědět, co jsem si myslela a co jsem dělala od začátku do konce.
Důležitý je, že řekl a myslel upřímně tu správnou větu: Zvládneme to a vím, že těhotenství a mimi není snadný a nemyslím si, že nepracovat neznamená válet se na pr..i... Zvládneme to. Budu Ti pomáhat, jak to půjde.
A to je pro mě to nejdůležitější..
P.S.: A nejhezčí povzbuzení bylo, když jsem mu řekla, že mě štve, že si myslí, že když je tady v rodině ten silnější a mocnější. A že toho nemá zneužívat! Řekl, že to si právě vůbec nemyslí, i když přiznává, že občas to zkouší, že to by chtěl asi každý. Ale že mu to nejde, že ho vždycky nějak uzemním, potrestám, nebo nějaké takové slovo.. prostě vyvedu z omylu.
Mám ho moc ráda. Vola jednoho!