Už nevíme jak dál :o((

neztrácej naději... rok nic není, užívej si každé milování, každou chviličku, však ona dušička si vás již jistě vyhlíží. Držím palečky, netlačte moc na pilu, určitě se zadaří... :one: :€s€: :k: :a:

ahojky,pokud jste oba v pořádku tak je to asi psychikou. rada zkusit se na to vyprdnout a nemyslet moc nepomůže i když bývá nejúspěšnější.. my jsme otěhulili jinak, prostě jsme si řekli hele letos v létě vysadíme antiko a vyzkoušíme jestli se zadaří,do té doby neřešíme prdíme na to a ejhle v létě se nám už stihne narodit náš dáreček protože o měsíc později od našeho plánu už se malá upelešila v bříšku:) takže já bych si dala třeba plán-začít se snažit třeba v září-do té doby nad tím neuvažovat tak moc jako ted,stihnete dovolenou u moře,vymalovat byt a co já vím a třeba v létě na dovče zaděláte a bude :q: co ovu testy ap ? zkoušela jsi ? jinak návštěva nějakého repro centra.. :a:

Pokud jste oba v pořádku, můžeš zkusit Clostilbelgyt-předepíše ti gynekolog. No a potom bych navštívila CAR. My jsme taky byli v pořádku, Clostík nezabral, potom v CARU 3x IUI-taky nic a nakonec jedno úspěšné IVF.

Ahoj, tak já si osobně myslím, když jste oba v pořádku, že je to psychický... Tady u nás je plno lidí, kterým to taky nešlo a hned jak si třeba začali domlouvat adopci nebo to vzdali, tak otěhotněli... Ikdyž si myslíš, že na to nemyslíš, tak tvoje hlava na to myslí furt. My se snažili rok a půl, taky jsem vždycky začala šílet, že musíme víc se snažit a přítel naprostej kliďas, vždycky mě dostal zpátky na zem a tak jsem se k šílení až tak moc nedostala. Doktorka taky byla v pohodě a i když to tak dlouho trvalo, tak říkala, že je ještě čas na testy a když byla klidná ona, tak já byla taky. A to mně bylo už přes třicet a měla jsem dost velký myom na děloze... a nakonec se zadařilo... Je těžké radit, jak to vypustit z hlavy, nebo spíš to nejde, ale určo si myslím, že když jste v pohodě oba, tak je to psychika, protože to je děsnej prevít. Takže hodně štěstí a užívej si "svobodného" života, kdy můžeš kdylikov, kamkoliv a na dlouho chceš... :s:

Rorynko my se snažili 2,5 roku, chybu u nás nenašli žádnou ani u jednoho a nakonec jsme museli stejnak na IVF. Teď už máme plročního kluka, ale byl to dlouhý boj a naprosto chápu, jak ti je. Po roce snažení už by se to mělo řešit s doktorem. Domluv se s gynekologem na dalších vyšetřeních (nepíšeš, co už ti dělali), případně si vyhlídni nějaký CAR (centrum asistované reprodukce) ve tvém blízkém okolí a domluvte si tam konzultaci. Uvidíš, že se začnou věci hýbyt a naleje ti to optimismus do žil a naději! Držím moc palce, neboj vyjde to. :a:

Ahoj moc dobře ti rozumím. my se snažíme 8 měsíců, ale vím, že chyba je ve mě...mám rozházené hormony, ale ty co mi chybí, mi nemohou dodat, protože žádné hormony nesmím...Teď jsem u nové doktorky, tak snad mi pomůže...
Neboj se, je to hrozně otravné pořád doufat a čekat, ale jednou to přijde...
Já už to psychicky moc nezvládám, taky to na mě nějak dnes padlo...
A jaký ti dělali vyšetření?

Ahoj já se snažím dva roky, chodíme do centra asistované reprodukce, jinak před rokem jsem otěhotněla v měsíci, kdy jsem na to nebyla upnutá, ono psychika dělá taky hodně.
Zkus na to chvilku nemyslet, já vím blbá rada, a já mám taky problém to dodržet, přece jenom dva roky snažení jsou dva roky a já počítala stím, že otěhotním hned, bylo mi 19, když jsme se začali snažit, tědka mi táhne na 22 let, takže jsem mladá a myslela jsem, že to bude hned.
Nakonec nám v caru zjistili problém u nás obou a tědka nás čeká inseminace, pak IVF - umělé mimotělní oplodnění.
Přítel má hodně špatné spermie a já bez ovulace.

Takže já bych ti poradila zajít do caru a trochu to vypustit z hlavy :-) :one:

dělal ti dr hormonální profil pak se dělá utz kontrola folikulů a plno dalších