Třetí dítě - mýtus vs. fakta

Jsem maminka tří dětí (9let, 6let a 7měsíců) a za těch 7 měsíců, co jsem trojnásobná maminka musím říct, že nesouhlasím s tvrzením, že je jedno jestli dvě nebo tři děti. Obdivuju maminky, co tohle říkají! Nevím, jestli je to postupem věku... no už mi není 20, tím že jsem na ně prakticky sama, nebo tím, že je se staršíma klukama dost práce, ale přiznávám, že nebýt babičky (hlavně v těhotenství a šestinedělí), tak bych to prostě nezvládala :( vodit mladšího do školky, se starším po doktorech atd. V těhotenství jsem při chůzi měla šílené křeče a prakticky nemohla z domu (poslední cestu pěšky z nákupu jsem probrečela a pak už nikam dál nechodila, ani do školky), šestinedělí jsem celé strávila sladěním jídla, koupání, ukládání, spánku a dalších povinností a i teď to občas není jednoduché. Poraďte, jak to děláte maminky, že to tak bezvadně zvládáte? Podotýkám, že nejmladší dcerka je vážně hodné, pohodové miminko a všechny děti miluji z celého srdce. Jen si občas říkám, že je sakra rozdíl dvě děti do 25 let a tím třetím po třicítce.