tátové

Ahojte holčiny,
měla bych dotázek na tatínky. Manžel malou miluje, ale vůbec se neshodem co do výchovy. Uvedu pár příkladů.
Verunka nám padala na hlavičku, vždycky jsme ji chytali, pak jsem někde četla, že se to nemá, že právě chytané děti takhle padají. Přestala jsem ji chytat a opravdu to pomohlo. Jenže manžel to má asi pořád v hlavě a pořád ji drží, aby náhodou neupadla. Podle mě z ní akorát udělá pěknýho poseru. On si neodskočí ani na wc, dokud si ji nevezmu. Aby ji položil na zem, to ho ani nenapadne. Podotýkám ještě, že Verče byl už rok.
Největší boj máme asi s jídlem. Možná na tom lpím až moc, ale chci, aby malá měla jen to nej a nechci nic uspěchat. Manža mi ale nadává, že jí nic nedám. (myslím tím různé ňamky). Včera jsem jí udělala kiwi s přesnídávkou a sušenkou, ale on jí prostě před tím musel dát křupky, i když jsem mu říkala, aby to nedělal. Samozřejmě se mi na svačinu vyprdla, přitom ve čt ji zhltala. řekla jjsem ji, že nic nedostane, dokud to nesní. Manža ovšem hned nastoupil a dal jí další křupíky. Ještě mi to přišel říct výsměšným ténem, že jí dal rovnou dva. Sváču jsem vyhodila.
Je toho víc, s usínáním, nemocná švagrová,... ale to bych psala román.
Máte někdo taky doma boje? Mně to přijde, že mi dělá naschvály, jenom aby mě naštval.
Je mi jasný, že on jí dovolí i v budoucnu všechno a já budu ta zlá máma, co se snaží dítě vychovat, zatímco jeho bude malá zbožňovat. Je mi to moc líto. Snažím se vše dělat co nejlépe, ale pro ní budu určitě oproti tátovi špatná. :r: