tátové

tak my se nastesti shodneme. manza je rekla bych jeste tvrdsi nez ja, ale dceru miluje :h: zabka+kaja

u nás je to podobně, dneska jsem mu řekla, ať jde do prd..že nebudu vychovávat jenom já, já chci být taky ta hodná, ale když dokola trhá rybíz, tak chci aby ji plácnul přes ruku, ne aby si to bral, absolutně nemám radost z toho, když ukradne ostrou klobásu, na okurky jsem už rezignovala...takže u nás to bude podobně.. Ale tedy eberu to jako naschvály, to jsou prostě chlapi..

děkuji za názory. Aspoň jsem trochu klidnější, že v tom nejsem sama. Vim, že musim bojovat, je to moje miminko, ale když kolikrát už na to nemám, jak jsou všichni proti mně.

Je to bohužel všude stejný!Tatínek vše dovolí a dává rád čokoládky před obědem a tak.To pak zamrzí,když se s tím patláš jakou dobu a on to takhle zazdí.Prostě mu musíš pořad dokola říkat proč to chceš takhle a ne jinak!Přeji ti,aby se v manželovi hnulo svědomí.Je vždy lepší táhnout za jeden provaz než nesmyslně bojovat proti sobě!Akorát doma zbytečně houstne atmosféra a dítě je zmatené.Já to taky nevzdávám,chce to trpělivost. :a:

Ahojky.JA mam 14 dni narozene dvojcatka a snazim se o ne starat,jak jen to jde a udelat jim nejaky rezim uz od zacatku,ja sice chapu,ze tatinkove jsou ze svych potomku nadseni,jenze zase u me mi prijde,ze kdyz reknu,ze tohle ci ono,tak to pritele z nejakeho duvodu urazi,ze dela neco spatne,taky nevim jak se zachovat,on jezdi kamionem a stejne budu vychovavat mimca ja,takze nechci aby si zvykly na neco behem mesice co bude doma ted se mnou,a jak pak az budu s nima sama se z toho osypu,protoze sama je nebudu moc chovat najednou a tak.Proste se snazim si vytvorit svuj rezim a ti tatkove to nejak nechapou mno.Nechci,aby si pak myslel,ze ho nejak odhanim od malych,ale proste nekdy jinak to nejde.Pak jak budu s nima sama mi budou kricet a budou chtit porad chovat.Jo mamky mame to slozite....Taky jeste mate nekdo podobny problem jako ja?

Ahojky, tak tohle máme doma v mnohem horší formě... jelikož se to týká manželovo dcery z prvního manželství. Vím, že je to trošku jiná situace, ale postup je pakticky stejný. Musela jsem si o tom s manžou několikrát vážně ( tedy spíš hlučně ) promluvit, on mi nasliboval hory, doly, ale pak je to zas stejný. Takže já jsem taky toho názoru, že naschvály jsou u nás na denním pořádku. Teď mám těsně před porodem naší společné dcery a manžel je připraven na to, že jestli mi bude i tuhle jeho SUPER výchovu uplatňovat, tak něco zažije. Víš, u nás už kvůli tomu byly opravdu perné chvilky, protože manželova dcera se tím vlastně naučila, že já nejsem nic a klidně mě pošle do ... nebo po mě hodí, co ji přijde pod ruku, když jí něco řeknu, ale to bych tu taky musela psát román ( teď si dokonce začala vymýšlet, že ji ubližuju ), ale myslím si, že u vlastního dítěte, si budu muset prosadit svou, ať se děje, co se děje. Hlavně to nenech dojít tak daleko, aby ses v tom sama ztrácela. Moc ti držím palce!! Pa