Tak jsem se včera zhroutila
Ahoj,tak můj příběh začal asi někde tady http://www.mojetehotenstvi.cz/jak-se-u-nas-v-echno-pos-lo já jsem si mezitím začala plánovat jak teda přítel bude z dcerou doma na mateřský a já si naplánuju hromadu směn v hospodě abysme měli aspoň z čeho žít. Byla jsem ale úplně slepá (možná spíš blbá a naivní). Takže jsem včera odpoledne zbalila Naty a jeli jsme spolu do nemocnice za taťkou. Oba dva byli nadšení, že se vidí - bylo to fakt dojemný - Naty mu pořád hladila a foukala na sádru - byla prostě skvělá. Pak jsme šli do třetího patra kde je dětský koutek a přítel tam s ní šel, že se na ni bude koukat. Vrátili se asi za pět minut - chlap úplně zničený - prostě absolutně to nejde aby byli sami - mělo mě to být úplně jasný, že to nepůjde. Takže jsme návštěvu museli předčasně ukončit - byl fakt KO. A mě to všechno došlo - prostě nepůjde abych byla v práci. Budu se muset o oba doma starat (to mi nevadí, hlavně že budem pohromadě) ale opravdu mě trápí ta otázka jak a z čeho žít. Přijela jsem domů - Naty už protivná a já jsem před sebou jen viděla tu hromadu povinností co musím zvládnout - uvědomila jsem si, že jen tak rychle líp nebude, došlo mi, že už jsem skoro týden pořádně nejedla ani nespala, protože na jídlo není čas a spát mi nejde - moc starostí. Stihla jsem dát Naty do postýlky - oblečenou nenajezenou - chudák vůbec nechápala :-( A pak už jsem jen brečela a brečela. Myslela jsem,že mi v tu chvíli úplně přeskočí... Jenže pak zvonek - nechápu co se v tu chvíli stalo - možná fakt funguje telepatie nebo nechápu, ale šla jsem otevřít a dole u dveří stál můj táta a dvě ségry a každej plnou náruč jídla. Udělali mi nákup - dovezli rizoto, polívku - pomohli se psem prostě to bylo fakt jak zázrak. Samozřejmě když jsem je tam uviděla tak jsem brečela ještě dvakrát tolik, ale to už dojetím :-) Holky asi to zní blbě, ale oni mě fakt včera úplně zachránili - fakt mi to přišlo jak zázrak když tam stáli....
Ahoj, a tvůj přítel nemá pojistku nebo nemáte nějaký spoření nebo něco?? No ale vidíš, že rodina na tebe myslí, tak to určitě zvládnete. Co tak čtu (už i minule), tak asi dokážete žít skromně, tak v tom budete jenom pokračovat a je to. Hlavně, aby bylo vše v pořádku. No a to že chlap a dítě nemohou být spolu naprosto chápu. Honzík je s manželem v pohodě, ale musím být poblíž. Jednou jsem je nechala a jela k zubaři a konec, od tý doby jsem ho tahala sebou :( A to mám jet příští měsíc na klikiniku do Brna, nevím jak to udělám :(
Hele hlavně buď v klidu, ať se ještě někde nesesypeš! Snaž se jíst a píst dost vody, ať ti není blbě, ještě to by ti tak scházelo!
teda to je fakt pech, to se tak někdy všechno najednou semele a člověk neví kudy kam .... ale nic není tak horké, buď ráda, že je přítel "jen" polámaný, mohlo to dopadnou hůř, hlavně se snaž být v klidu, vím že to to lehce řekne, ale máš super rodinu, kteří je vidět, že na tebe myslí, určitě se nemusíš bát je požádat o pomoc, nejsou přece cizí a u vás bude zase líp. Hlavně se snaž být v klidu i kvůli malé, na děti se všechno přenáší, nervozita, zlost, ale i radost, spokojenost ..... známé se něco podobného stalo řed pár lety, byla tehdy těhotná, když manžel spadl z lešení na hlavu, vypadalo to s ním dost zle, ale vyškrábal se z toho, mají kluka a jsou spokojení, všechno se to urovnalo a vyřešilo, jen to chce čas .... i s tím, že manžel ted dcerku nezvládá, uvidíš, že třeba za měsíc to bude jiné, lepší a ty budeš moct zase do práce ... držím pěsti, ať to brzo překonáte
Ahoj, je mi líto co se stalo přítelovi, ale neboj všechno bude dobrý a nějak se to udělá. Buď ráda, že máš tak skvělou rodinu, oni určitě pomohou. Přítel bude zase brzy fit a třeba to s malou zvládne časem. A nedá se udělat nějak, že se mu to stalo v práci a ne na fušce? Nějké peníze by měl přece dostávat? Hlavně se drž a hodně síly. Ahoj Věrka
Holka, nevěš hlavu, nikdy to není tak zlý. Očividně máš i podporu v rodině, což je fajn. A kdyby náhodou, tak tatík to s dítkem zvládne, ač se to nezdá.Ten můj je asi na baterky, někdy mi z něj hrabe, když vidím, co dělá a jak to s dětma asi moc neumí, tak i pohlídá, sice nic jinýho neudělá, ale postará se( to se prostě časem naučí). Já myslím, že to bude dobrý. Jen to chce zvykat postupně(nebo jak já - prostě jsme mu nechaly s kámooškou 3 děti a šly pryč, taky to nějak zvládl)
In reply to Holka, nevěš hlavu, nikdy by Karluša
Chlap je na péči o Naty profík i když něco z jeho výchovy taky moc nechápu :-) Ale teď je tak dobitej, že to prostě nejde - nejhorší je, že má dodělanej ten loket - to se bude hojít strašně dlouho a s jednou rukou jí ani do kočárku nedá :-( Ale děkuji
Tak jsem si přečetla oba dva články... a neboj, zatím je to moc čerstvé, nediv se, že byl přítel po pár minutách hotový, na to má ve svém zdravotním stavu naprosto nárok... žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří... a určitě bude líp... až ho pustí domů, bude zase na tom o něco líp a děkuj bohu za ten zázrak, který máš... rodiče a sourozence... vidíš, přišlo to v pravou chvíli a určitě ti pomohou i později, třeba s hlídáním malé, abys mohla na tu brigádu... nebo nákupem, se psem, prostě takové ty maličkosti, co ti moc a moc uleví a ulehčí tvou situaci... někdy je pomoc tak blízko, ale my to sami nevnímáme... a nestyď se je o pomoc požádat... myslím, že ti určitě pomůžou... netrap se tím, že jim to nemůžeš třeba teď hned nějak oplatit, na to se jistě v životě najde ještě spousta příležitostí...
Na hlídání malé najdeš nějakou hodnou paní, když budeš v práci... nebo kamarádku...
To nejhorší přejde, ty se trochu uklidníš a začneš zase normálně fungovat... i když slziček ještě asi proteče víc...
Příteli přeju brzké uzdravení a tobě hodně síly, abys to ukormidlovala... ale myslím, že to určitě zvládneš, my ženy jsme hodně silné a zvládneme víc, než se zdá možné... určitě bude líp... držím palce... :a:
In reply to Tak jsem si přečetla oba by Blue Jane
Děkuju - já jsem se prostě jen upnula k něčemu zcela nereálnýmu a včera se mi to celé nějak zhroutilo :-( Ale určitě máš pravdu - všechno mohlo dopadnou mnohem hůř. Děkuji za podporu
In reply to Děkuju - já jsem se by janča maminka
To se tak stává, že si člověk něco naplánuje, pak to nejde a doslova to člověka zlomí... a může jít i o docela nedůležité blbosti... třeba já se upnula na to, že budeme mít spravený byt, než porodím, abych ho mohla nazdobit a nachystat dětský pokoj... a ono to nejspíš nebude hotové... nejdřív jsem z toho byla totálně mimo, slzy na krajíčku a totální zklamání... pak jsem se smířila a už to tak tragicky nevidím... vím, že ve srovnání s tvou situací je to prkotina a co bys asi za to dala, kdybys měla jen takové starosti... ale to jsme prostě my, lidi... naše vlastní neštěstí a smutky nám přijdou obrovské a neřešitelné... dokud si neuvědomíme, že by vše mohlo být daleko horší...
Nejhorší je ta počáteční nejistota, ale to se spraví, až se dozvíte, co a jak konkrétně, kdy přítele pustí, co bude mít ještě za léčbu, co bude následovat, kdy a pak třeba rehabilitace... jak si člověk může naplánovat další konkrétní kroky a data, tak to bude zase lepší... dej pusu princezně a tátovi kupte něco dobrého, ať má i v nemocnici nějakou radůstku... určitě víš, co ho potěší nejvíc...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Příkláním se k této mamince Saimone ! Nejsi na tom tak špatně.
Buď ráda za to , že máš nějaké příbuzné , kteří ti můžou kdykoliv, ať už finančně či materiálně pomoci, znám maminku , která má dvojčata a ta je s nimi sama - ÚPLNĚ SAMA už od narození. Táta se jim zabil v autě. Takže mysli na to že tvůj přítel žije a můžete být spolu, peníze jsou až na druhém místě - na prvním je zdraví - né?! Takže udělej si na sebe a na jídlo čas, když spí malá lehni si taky. A hlavně nemysli na špatné myšlenky, jakmile přítele pustí domů - pustíte se do plánování a realizace budoucnosti. Zeptej se na Ú.P. zda by jsi mohla získat nějakou podporu.
Věřím že to vše dobře zvládnete....... když se chce........