Tak jsem se včera zhroutila

Ahoj,tak můj příběh začal asi někde tady http://www.mojetehotenstvi.cz/jak-se-u-nas-v-echno-pos-lo já jsem si mezitím začala plánovat jak teda přítel bude z dcerou doma na mateřský a já si naplánuju hromadu směn v hospodě abysme měli aspoň z čeho žít. Byla jsem ale úplně slepá (možná spíš blbá a naivní). Takže jsem včera odpoledne zbalila Naty a jeli jsme spolu do nemocnice za taťkou. Oba dva byli nadšení, že se vidí - bylo to fakt dojemný - Naty mu pořád hladila a foukala na sádru - byla prostě skvělá. Pak jsme šli do třetího patra kde je dětský koutek a přítel tam s ní šel, že se na ni bude koukat. Vrátili se asi za pět minut - chlap úplně zničený - prostě absolutně to nejde aby byli sami - mělo mě to být úplně jasný, že to nepůjde. Takže jsme návštěvu museli předčasně ukončit - byl fakt KO. A mě to všechno došlo - prostě nepůjde abych byla v práci. Budu se muset o oba doma starat (to mi nevadí, hlavně že budem pohromadě) ale opravdu mě trápí ta otázka jak a z čeho žít. Přijela jsem domů - Naty už protivná a já jsem před sebou jen viděla tu hromadu povinností co musím zvládnout - uvědomila jsem si, že jen tak rychle líp nebude, došlo mi, že už jsem skoro týden pořádně nejedla ani nespala, protože na jídlo není čas a spát mi nejde - moc starostí. Stihla jsem dát Naty do postýlky - oblečenou nenajezenou - chudák vůbec nechápala :-( A pak už jsem jen brečela a brečela. Myslela jsem,že mi v tu chvíli úplně přeskočí... Jenže pak zvonek - nechápu co se v tu chvíli stalo - možná fakt funguje telepatie nebo nechápu, ale šla jsem otevřít a dole u dveří stál můj táta a dvě ségry a každej plnou náruč jídla. Udělali mi nákup - dovezli rizoto, polívku - pomohli se psem prostě to bylo fakt jak zázrak. Samozřejmě když jsem je tam uviděla tak jsem brečela ještě dvakrát tolik, ale to už dojetím :-) Holky asi to zní blbě, ale oni mě fakt včera úplně zachránili - fakt mi to přišlo jak zázrak když tam stáli....