STRACH

Ahoj, tak já jsem z prvního porodu byla spíš nervózní, než že bych se vyloženě bála, byla to taková směs těšení se, obav, a kdoví čeho ještě, trochu jako před zkouškou, nebo před vystoupenim na který se člověk dlouho připravoval a těšil a teď má šílenou trému, jak to dopadne, aby všechno klaplo. Na druhej jsem se těšila o něco víc a obavy se už týkaly spíš jen takovejch technickejch otázek, jako aby se všechno stihlo, hlídání pro staršího a pak přejezd do porodky docela daleko, jak a kdo nás poveze, když sme bez auta a tak.. a když to na mně přišlo, tak jsem byla tak úžasně zvláštně klidná, že mi to bylo tak nějak na půl jedno, tak nějak jsem byla napůl v tranzu.. a všechno to vycházelo úplně pohodově a krásně, a dlouho, fakt dlouho jsem se cítila úplně v pohodě až pak ty procedury v nemocnici mi byly poněkud na obtíž, ale v zásadě to i tam bylo ok ;) i tam jsem si do nějakejch sedmi centimetrů chodila a zpívala si a houpala se do rytmu a byla v takový zvláštní euforii :D
Myslim si, že by ses měla důkladně nakrmit nějakou pozitivní motivací, pozitivníma myšlenkama, nějakejma krásnejma porodníma příběhama a tak.
Osobně doporučuju třeba tenhle film jestli Tě minul http://www.ulozto.cz/xfgetKZ/orgasmicky-porod-orgasmic-birth-the-best-ke... O tom jak u porodu důležitý pozitivní myšlení rodičky a jak máme porod "ve své hlavě" docela hezky píše Lucie Suchá-Groverová http://www.mojetehotenstvi.cz/comment/reply/375650#comment-form po proklikání stránek se tam dají najít i její vlastní porodní příběhy ;)
Tak hodně štěstí a hlavně věřit, že všechno dobře dopadne :a:

Děkuji všem moc a moc za pozitivní komentáře. Je to opravdu těžké, když člověk jinak (tedy většinou) v ohrožení života není, ( nebo si to třeba neuvědomuje :)). Já ten pocit mívám v letadla před startem i potom ve vzduchu, že si říkám, proč já blbá zase chtěla na tu dovolenou letecky. A nervuju se, že spadne letadlo. A stejně zase letím pak znovu. ten porod bude asi větší stres, než jen přetrpět letadlo. A hlavně. Musím se přiznat už 10 let od svých 20, mám úzkostnou panickou poruchu a beru na to 10 antidepresiva, tedy i teď, ale snížila jsem kvůli miminku dávku. takže různé strachy a fóbie, provázejí můj život po celou tu dobu. naučila jsem se s tím žít a mnohokrát si řekla, že půjdu tomu starchu čelit, jako třeba letadlo, odjezd do ciziny, věci , které při mém stavu způsobují úzkosti.

Řekla bych, že jsem se s tím docela dobře poprala.

Ale tohle !!!! POROD!!!! To prostě si v tý svý hlavě neobhájím, že je to bezpečné, že se nemůže nic stát. Hrůzu u zoho mají všechny a já to nějak nezvládám teprv. Doktorovi to samozřejmě řeknu, že mám fobie a úzkostné panické stavy. Třeba na mě budou hodný.

Jinak jsem zdravá a nemám žádné potíže během těhotenství. Budu rodit u Apolináře. Moje mamka je doktorka a říkala, že se mi pokusí tam přes známou zajistit nějakého doktora, co na mě dá pozor.

Ale stejně. Ten strach je jako nemoc. Kazí mi radost a všechno.

Prostě stát se může všechno. A já to z té hlavy nevytluču....

Ach jo.

Určitě nejsi jediná kdo se takto bojí. Já se před prvním porodem hrozně bála, přesně jako ty, odpočítávala jsem to ako poslední mé měsíce a měla jsem z toho hrůzu, hlavně si nečti žádné horor scénáře, mysli pozitivně. Porod jsem měla krásný a druhého jsem se už vůbec nebála, to už jsem se těšila a nejradš bych si šla odrodit i potřetí kdybych nebyla rozhodlá že mi dvě bohatě stačí ;) tak neboj, vše dobře dopadne :a:

ahojky u prvního jsem se bála tak nějak ,že nevím do čeho jdu.ale u druhého porodu ,když jsem měla doma už 21 měsíční dcerku jsme se bála hodně.a taky jsem měla různé myšlenky.jít do třetího určitě bych se zase bála.vždy jsem byla ráda ,když jsem dorazila domu....

Když jsem šla prvně rodit, sepsala jsem na papír všechny potřebné hesla k mailum a podobným věcem, PINy ke kartám a odevzdala jsem to manželovi s tím,že určitě umřu. Když jsem šla rodit podruhe, vedla jsem s nim debatu o tom, že až u porodu umřu, ma se i s detma odstěhovat k me mamce a došlo to tak daleko, že jsem začala vyjmenovavat, který kus nábytku si má nechat a který prodat, že ho u mamky nebude potřebovat. Nikdy se u porodu nic nestalo ani mne, ani dětem a tohle všechno je přirozený strach, jde o "velkou akci" a neco v tom dělají i hormony, tak doufám, že u tebe to taky všechno dopadne dobře. Držím palce! :one:

taky mě napadaly různé myšlenky v těhotenství, dokonce i při porodu když přestal postupovat, už jsem si říkala, honem něco dělejte nebo ten bobek nebo já to nepřežijem - měla jsem strach že se malý uvnitř zasekl a nedostanou ho ven ... všechno se pak ale zase vpohodě rozjelo a za chvíli se malý dokonce přirozenou cestou narodil. Neboj takové myšlenky má asi každá z nás obas, jen se jim nesmíš poddávat, nikdo nevíme jak porod dopadne, ale podívej 99,5 % porodů dopadne dobře, tak proč by dobře nedopadl i ten tvůj? navíc určitě chceš rodit v porodnici, kde máš hned u sebe pomoc, což je další výhoda úspěšného porodu, takže klid. Vůbec se neboj, porod neřeš, každá jsme to zvládla a skoro každá jsme se i bála ... já jak šla rodit podruhé tak jsem v autě nadávala, co jsme to zase s manželem vyvedli - jak jsem to mohla podruhé udělat, když už jsem věděla do čeho jdu? no a za pár hodin byla i dcerka na světě a já se té větě co jsem pronesla v bolestech v autě už jen směju

ja rodila před dvěmi měsici po třeti a strach jsem měla nejvic hlavně že umřu a kdesi cosi,bolelo to jak blazen ale to si musiš řikat že každa kontrakce jak začne tak skonči a je to fakt pak jak bude prcek venku na bolest zapomeneš a do roka budeš chtit dalši :s:

Zdravím Niki, určitě nejste jediná. Já šla rodit ve 33 letech a taky jsem se příšerně bála. Když ale praskla voda, tak to ze mě nějak spadlo a já se těšila že už brzo budu mít Jeníčka u sebe. Porod bolí, ale je to to nejkrásnější na světě. Kdybych mohla, tak určitě jdu rodit znovu. S manželem ale už děti mít nemůžeme. Stal se mu nepříjemný úraz na kole.
Přeji hodně moc štěstí, rychlý porod a krásné miminko :a: :a: :a:

máš nějaké problémy,straší tě něčím doktoři? Pokud by se ti vyskytli nějaké potíže tak ihned zasáhnou,tohodle se neboj a vůbec na tohle nemysli. Pokud je tvůj strach opravdu tak veliký,svěř se svému doktorovi. Kamarádka tohle měla taky,byla úplně šílená,jaký měla strach že umře malá při porodu. Nakonec jí museli udělat císaře,protože vůbec nespolupracovala u porodu a nemohla z toho dýchat. Takovým věcem se určitě dá předejít,pokud je tvůj problém tolik važný,že nemyslíš opravdu na nic jiného,svěř se doktorovi. Držím palce.