Šéfík je asi padlej na hlavičku....

Ahoj mamky ,
vzhledem k tomu, že už si nevím rady, tak jsem se rozhodla, pozeptat se na Váš názor tady.....Možná jste se stím už někdy setkaly, popř. máte někoho v okolí, kdo si tím prošel :(

V mém zaměstnání jsem bezmála 3 roky. Postupně jsem vypracovala na vyšší post. Před rokem jsem se stala zástupcem Store Managera, je to slušné , dobře placené místo. Jako všude i zde jsem placená také za velkou zodpovědnost za celý kolektiv i obchod. Práce mě vždy bavila a co si budeme říkat, peníze jsou hnací motor asi pro každého z nás.....

problém nastal, když jsem ve 11tt, přišla za manažerem s tím, ře jsem " v tom". Nejprve byl hrozně rád, a pořád říkal, jak mi to přeje, že je to dar atd....Domluvili jsme se také na tom, že postupem času asi poupravíme mojí pracovní dobu. Stojím v práci 12 hodin na nohou a navíc máme 3 patra..takže si to asi umíte představit...večer mám nohy jako kůly kotník ani nemám, s tím už jsem se rozloučila dávno :a:
Ted jsem v 18 tt, pořád to celkem jde, akoát když mám tzv. dlouhý týden a jsem tam pá+so+ne od rána do večera, tak mám pocit, že mám místo nohou dvě konve :00:
Proto jsem manažerovi naznačila, že bych opravdu uvítala nějaké změny, např. pokrácení směny nebo tak. Jsem ochotná tam chodit častěji, ale na méně hodin.Samozřejmě tak, abych NIKOHO neomezovala a dál dělala svojí práci tak, jak má být. Těžko po 10 hodinách budu skákat jak tajtrdlík s úsměvem na tváři a na všechny budu jako sluníčko, konkrátně třeba ten třetí den v práci, kdy padám na hubu.Pracuji v Praze v samém centru , takže mraky lidí , hlavně cizinců.
Jenže........manažer se na to netvářil vůbec nijak, natož přívětivě. Nevím , zda-li je vědom toho, že mám dle zákona
§ 239 a § 41 odst. 1 písm. c zákoníku práce nárok na to, aby mi ulevili :(

Situace vypadá tak, že semnou se nic neřeší. Ale vypozorovala jsem, že to asi dopadne tak, že to bude zkoušet uhrát na city mých podřízených. Donesly se ke mě takové ty věty:" jestli bude mít ....... úlevy, tak to odnesou ..... a......! Budou bití na tom, že si vyžaduje, zkrácenou pracovní dobu...atd.
V pátek to spolu budeme řešit opět a já doufám, že už naposledy. Zeptala jsem se " děcek"( moji kolegové, jak jim s láskou říkám ), jestli jim vadí, že tam stále jsem a pokud by byl nějaký negativní dopad na ně a jejich práci, tak že raději půjdu marodit na neschopenku. Koukali na mě a asi nevěřili vlastním uším :?
Dokonce mi slíbili, že pokud se situace nezmění, postaví se z mě u vedení....Vím, že to zní dětinsky, ale vždy jmse měli všichni pěkné vztahy, vše se řeší a řešilo v klidu, bez stresu a výhružek...Když si někdo potřebuje někam zajít, třeba k zubaři nebo tak, pustím ho, jsme lidi ne...proto jsou i oni ted vyjukaní z atmosféry, která tam vládne.
Naštěstí už je po slevách, takže se to trochu dá, ale nevím jak to bude dál. Doma být nechci, navíc penízky se nám hodí pro mrňouska....

Ach jo, jsem z toho smutná. každý den s říkám, co se stalo a co jsem asi udělala špatně :O
Myslela jsem si, že to bude probíhat v pohodě a ne takový nervy. Chudák drobeček :(

Omlouvám se , za můj citový, slovní průjem....asi trpím nějakou komunikační vyprahlostí :( Manžel mě polituje , ale řekne mi, hod to za hlavu a netrap se.......

Pohladťě puclíšky a mějte se krásně...já jdu dělat kuře na paprice, abych alespon manžela potěšila :a: