radoti a strasti...

ahojky holky...moc se sem už nedostanu,ale pročítám Vaše příspěvky.Tak sem si říkala,že konečně taky něco napíšu!Malej už má dva měsíce ale...
Miluju ho to ano,ale někdy mě řádně šibe z něho.Vnoci se budí kolem druhé a pak až v šest stáváme v osm to se dá,nemá rád pasení koníku to se vzteká jinak teda hlavičku drží parádně,roste jako z vody 6600g a 60cm velkej chlapák!Taky se krásně směje!Jenže někdy už mám nervy v haji,prostě někdy si říkám,že už to nedám a nakenec to vždy něak jde.Jako neměnila bych.
Jinak táta od malýho se umoudřil a bere si malýho,dokonce to vypadá,že budeme asi kompletní rodina i když je momentálně ve Švýcarsku-aby sme měli dost peněz a to je právě to na všechno jsem sama.Sama v bytě sama na malýho,než odjel tak mi ze vším pomáhál dokonce sem měla čas i někam jít sama.Teď sem 24h s malým pořád dokola,každej den to stejný,stereotyp....
Chtělo by to něakou změnu,ale co chcete s malým miminkem dělat že??A co vy holky jak to zvládáte s prckama???Terka a Alex