psychika před porodem

Děkuju, holky, jste zlaté!!! Přeju Vám pohodové porody a zdravá krásná miminečka! :cc):

tak já už mám porod za sebou. Já byla mimo celé těhu,hlavně z nervama,ale né ze strachu. Já jen jsem na těhu neviděla nic příjemného. Vím,že hodně maminek si to užívá,ale já prostě né. Břicho jak balón,celé popraskané,prsa jak blambláky,no hrůza. Při konci těhu jsem na to nějak nemyslela. Vůbec jsem neuvažovala,co bude dál atd. To bych se úplně užrala. Hlavně buď v pohodě,neboj vše půjde jak po másle. Hlavně se opatrujte a mysli jen na to hezké,jak budeš mít drobečka u sebe. Držím palečky

Ahojky, tak to co popisuješ, moc dobře znám, taky se bojím jak to všechno dopadne, přestože už jdu do toho potřetí(3. císař), ale člověk si vymýšlí různé katastrofické scénáře a pak má z toho akorát depku, ono se to lehko řekne, být v pohodě, taky nejsem a hned jsem ze všeho naměkko, stačí něco dojemného nebo smutného v telce a už slzím nebo si jen tak sedím a myslím na to, že třeba nastanou nějaké komplikace a už ve mně hlodá červík a už zase bulím...moc jsem tě asi neuklidnila, ale vidíš, že nejsi jediná, kdo to tak má, a taky asi záleží na tom, jak to vnímají lidičky kolem tebe, jestli se těší a tak, já mám třeba někdy pocit, že je to všem kolem tak nějak jedno nebo se třeba těší na mimi, ale co bude se mnou je jim putna, asi je to jen můj dojem, ale někdy mě to chytne a jsem z toho smutná, na jednu stranu se těším na mimi a na stranu druhou se bojím co a jak bude.....tak pevné nervy a neboj, my to zvládneme!!!

ahojky, neboj nejsi v tom sama, porod mam za dvermi, da se rict za par a taky se snazim na to moc nemyslet. Ono bude to boj, ale ja si rikam, horsi je to pro to mimi, to celou dobu zadnou bolest nezna a ted , chudacek, se bude mackat a tlacit takovym nicim ven. No trochu me to uklidnuje a navic si rikam, a jsme na tom s malym domluveni, ze to spolu zvladnem a basta. Tak se drz a mysli pozitivne:-) :a: .Ala

zkus na to nemyslet. Kdybys věděla, jakou já mám hrůzu z porodu, to bych musela skočit dávno z okna, abych nemusela rodit. Ale snažím se na to nemyslet, mám i skvělého muže, když o tom začnu, jak se bojím atd, tak si lehne a začne hekat a úpět, až mě rozesměje a je klid. Užívej si posledních týdnů, na deprese bude čas po porodu, to prý se dost často tuty stavy spouští. Já si třeba říkám, jak je bezva, že malá je v pořádku, a že už si ji za měsíc pomuchlám, a taky mi hrozně pomáhá to, že se na malou všichni hrozně moc těší, manžel, babičky, dědové... A to pak mi stoupnou slzy do očí, ale je to takový nesmírný pocit štěstí při představě, že přivedu na svět malého človíčka, a že tím udělám radost těm, kdo pro mě hodně znamenají... a o tom to asi je.