První týdny těhotenství aneb jak se žije

Ráno se mi hrozně zamotala hlava, až jsem si musela na chvíli lehnout. Ráno u kafe s kamarádkou jsem jen tak meziřečí prohodila, že "jsem to nějak dlouho nedostala" a ještě se mi k tomu ráno motala hlava. "Hahaha, ještě abys byla těhotná..," smála se. A já jsem si říkala, že to je blbost, to ne...dáváíme si přece pozor...A teď by se to vůbec nehodilo...peníze, práce...
Jenže mi to nedalo a cestou z práce jsme si koupila těhotenský test. Zavřela jsem se v koupelně. Hned jak se tyčinka ponořila, objevily se dvě čárky. Čekala jsem tři minuty...(třeba ta jedna zmizí!). Ale nezmizela...Vyšla jsem s tou tyčinkou ven z koupelny, sedla jsem si na postel a začla jsem se smát. A pak jsem to řekla svýmu medvídkovi. Měl děsnou radost. A já jsem seděla a začlo mi to šrotovat: Takže svatba, kterou jsme měli shodou okolností naplánovanou na srpen si neužiju, všichni se budou bavit a mě bude jenom blbě, bydlíme v podnájmu a chystame se stavět dům, to bude super....a co práce. jakoby mi najednou spadl do života balvan, neskutečnejch rozměrů a všechno úplně překopal. Jeli jsme do lékarny pro další dva testy..nebylo pochyb, hned se objevily čárky.
Druhý den mě zaplavilo štěstí. Může za to jedna sestra na kožním.Byla jsem objednana a tak jsem ji hned musela říct, že jsem asi těhotná...Celá se rozzářila: "To vám přeju...my už se snažíme tak dlouho..."Cestou domu mi to došlo. A sama jsem si říkala, jakej sobeckej jedináček vlastně jsem. že to jsou všechno blbosti. A najednou mě přepadl strach, kterej se me bohužel drží až do těd...Může za to i první ultzrazvuk...doktor potvrdil šestý týden, a ukázal mi, kde se tvoří srdce..začala jsem se bát. Aby všechno bylo v pořádku. Hned jsem si vzpomněla, jak mě moje endokrinoložka, kam cházím kvůli chronickému zánětu štítné žlázy, kladla na srdce, aby moje těhotenství bylo plánované....Pak jsem zjistila, že kontrola po dvou letech má být v září, hned jsem se objednala...Z testů zjistili, že se to zhoršilo (prý i tehotenstvím)a mám sníženou funkci a nasadili mi hned Letrox 50. A hned jsem začala brouzdat po netu. A tak jsem zjistila, jak moc je to nebezpečný, když je snížená funkce a je neléčena...potraty, dřívější porody a tak, takže strach se ještě zvetšil...doktor mě uklidnil, že je dobře, že jsem přišla tak brzy, že se to teď léči. Ale že by to bývalo nedopadlo dobře....Mimochodem, říkám si, že když je to tak důlležitý, proč to není v povinných testech hned na začátku těhotenství. Jo a pak začaly moje "blivný" stavy...celej měsíc mi bylo zle při nakupovani a v naší kantýně. To se mi mimochodem děla do dneska. Jakmile si představim, že neco jim, tak se mi začne delat na nic. Ale jinak se to zlepšilo. Taky se mi dost po těch léčich zlepšilo, že nejsem tak příšerně utahana...prostě štítná zlaza je pekný svinstvo.
Ted už jsem klidnejší. Už jsem si řekla, že to stejně neovlivním a stres to akorát zhorší. Tenhle týden mě čeká po měsíci kontrola u doktora..tak jsem spíš zvedava...Ale musím říct, že jsem hrozně štastna, že se to stalo. Nikdy nic nebude dokonalý, nikdy člověk není ideálně zajištenej. Kdyby měl furt čekat...
No, ted jsem si z naší pracovní klimatizace odnesla pořádnou rýmu, třestí mi hlava...do nosu si kapu vincetku a ničím jeden kapesník za druhým....hrozný:))