Promiňte, potřebuju se vypovídat.

Ahoj holky. Nechci vás tady zatěžovat, ale nemůžu už to držet v sobě.

Abych v krátkosti představila svůj problém, v těhu mi zjistili vážné onemocnění. Všichni kdo o tom věděli tenkrát doporučovali ukončení. Po dlouhých poradách s dr. jsem zjistila, že riziko pro malé je minimální při zachování všech bezpečnostních pravidel.

No, těhu zvládám skvěle, je mi fajn, doktory mám skvělé a v pondělí nastupuju do nemocnice na císaře. Už se to blíží. Jsem teď ale strašně vystrašená a já mimi neohrozila při porodu. Taky abych byla dobrá matka, mám pocit, že nic nevím, nic nezvládnu.

No a včera přišla má máma na návštěvu, volala jsem jí, že už budu nastupovat do špitálu. No a byl to děs. Přišla zas úplně opitá, nadávala mi, vyčítala, že jsem nezodpovědná kráva, že jsem si malou nechasla. Že jsem jí zkazila celej život, že měla se mnou děsný porod, že jsem ten, kdo jí zničil život. A kdyby se se mnou něco stalo, ať nepočítám, že se bude starat. Že má svá léta.
Ona hodně pije. Stěžovala si na celý svět, jak jí jen ubližuje. Je mi jí líto. Nikdy jsme neměly ten klasický vztah máma-dcera, ale ona když potřebovala, vždy jsem jí pomohla. od ní pomoc neočekávám, jen jsem s ní chtěla před porodem být. Ach jo. Tolik bych jí chtěla pomoci...

Bojím se, že budu jako ona :(. Nechci se k malé chovat takhle. Ale bojím se, že budu. Pardon, že se tu vykecávám, ale jsem fakt na dně :(