Ahojky, pokud se rozhodneš miminko si nechat, můžeš počítat s mou pomocí. Pomalu se blížím ke konci těhu, ráda ti poté daruji těhu-oblečení a samozřejmě i oblečky, ze kterého mimi vyroste. Hlavu vzhůru, je tady spousta kamarádek, které ti pomohou jak radou, tak i materiálně.

Ahojky, držím Ti palečky v Tvém rozhodnutí ať už bude jákékoliv. Znám osobu která se zřekla děťátka hned u porodu. Ona měla o dost těžší situaci než ty. Byla týrána a otec dítěte byl nakonec vzat do vězení. Ona věděla že kdyby uvedla otce nebo kdyby si holčičku nechala mohl by se k ní ten hajzl dostat a tak si řekla že bude mít holčička lepší život v milující rodině. Věř že i takové rozhodnutí lze vzít zpátky. Stát upřednostňuje biologickou matku. Budeš informována v jakém kojeneckém ústavu dítko bude a pokud si to rozmyslíš tak Ti ho vrátí i když by to nebylo jednoduché. Myslím že do půl roku potom přišel té ženě dopis že byla holčička umístěna do rodiny a to díky tomu, že dotyčná maminka nejevila o dítko po celou dobu zájem jinak by to nešlo. Vím že to ta žena nesla velmi těžko a i když už je to pěkná řádka let tále na to myslí a ví že se jednou u dveří může objevit její dcerka.. Tak se drž a vše si důkladně rozmysli.

Ahoj,ja jsem si tady precetla par tvych odpovedi na prispevky od holek a musim rict,ze Ti rozumim.To jak pises ze chces byt samostatna a neviset na rodicich Ti strasne schvaluji,ale ted si myslim,ze bys mela prijmout pomoc.Bylo by to jenom na chvili,nez si zvyknes na novy zivot s detatkem.Pak se rozhlednes,vsechno si promysis a najdes reseni.I kdyby to melo byt jen na par tydnu nebo mesicu,hrozne Ti to pomuze a rodice budou radi ze Ti muzou pomoct,nebo si myslis,ze budou stastnejsi,kdyz budou vedet,ze Ty si nestastna?Jsou moznosti jak neudelat nejvecsi blbost sveho zivota....tak bojuj,to miminko stoji za to.Ver.Jeste nikdy si nic takoveho necitila,jak budes citit vuci svemu diteti-je to ta nejcistsi laska na svete.A odsoudit,jestli se k te adopci predci jenom rozhodnes,Te nema pravo nikdo.Vsechny maminky totiz budou vedet,jak moc sis sama sobe ublizila a spis Te budou litovat-priprav se,ze se s tim nikdy nesmiris a bude Te to bodat v srdci cely zivot.Preji Ti hodne stesti a kdybys neco potrebovala,poradit,nebo pomoct,tak se klidne ozvy........Moc Ti drzim palecky a myslim na Tebe a na tvoje miminko.Maja

jak to tady čtu, tak píšeš, že máš úžasné rodiče, tak se neboj a řekni jim, co se stalo a oni Ti určitě pomohou. Hlavně nedávej miminko pryč, budeš si to jednou určitě hrozně moc vyčítat. Buď ráda, že jsi měla to štěstí a miminko čekáš, podívej na jiné holčiny (včetně mě), které by pro miminko udělaly všechno a to štěstí nemají. :(
Víš, ono se vždycky všechno vyřeší a s miminkem budeš určitě hrozně moc šťastná, i když to bude ze začátku možná těžké, ale za to malé stojí za to bojovat, je to dar, tak si toho važ :k:

Ahojky, tak ja ti povim svuj pribeh, ve 20 jsem utekla pryc od vsech a vseho, nikdo nevedel kde jsem, v zahranici jsem zjistila ze jsem s byvalym pritelem tehotna, ale bylo uz pozde na to, abych mohla jit na potrat a asi bych to ani nezvladla... No a mela jsem tu uz pritele, ale ten taky o tom nevedel, tak jsem si rekla, ze ji dam k adopci. No a jela jsem do CR, rekla to mame a vyridila vse potrebne k adopci. No a tak jsem porodila, jenze ty mas jeste cely sestinedeli k tomu, aby sis to rozmyslela! No a ja hned druhy jsem jsem byla hotova, nevedela co delat a chtela mit mimi u sebe, navic musis i predem rict jak chces aby se jmenovalo, to se proste psychicky neda zvladnout. Nakonec jsem zjistila, ze je to holcicka!!! Tu jsem si vzdycky prala! A tak jsem volala dlouho s pritelem, vse mu rekla a rozhodli jsme se, ze si ji spolu nechame, i kdyz neni jeho... No a ted ziju na Sardinii, s pritelem, malou Adriankou a moje mamka je uzasna babicka! Radim ti - nedelej to!!!