HOja, hoja...myslím, že nejsi sama...my jsme se s tatínkem rozešli v době, kdy jsem ještě o těhotenství nevěděla..prcek nebyl plánovaný a selhala antikoncepce..na drobka se těším a je mi jedno,jestli s tatínkem nebo bez něj, i když si uvědomuju, že to nebude vůbec lehké ..

Nebudu se dlouze rozepisovat, ale jestli ti to pomůže, budu jen ráda... Byla jsem na tom dost podobně... Co jsem otěhotněla tak jsem věděla že toho chlapa pro život nechci mít... Nedokázala jsem si ho představit v roli otce a že by přestal být sobcem...
Nakonec jsem se rozhodla pro dítko a že to budu muset zvládnout nějak sama... Odstěhovala jsem se z Irska asi v 7. měsíci a začala bydlet u mého taťky... Průšvih byl v tom že jsem neměla nic pro malou a jen 3000,- mateřskou... Nakonec jsem to nějak všechno zvládla i s pomocí rodiny, tedy ne finanční ale i tak tam nějaká podpora z jejich strany byla a po dvou a půl letech Elišky si našla přitele... Jsme spolu necelé 3 roky...malá mu říká táto a za týden mám mám první termín porodu, tak se neboj a věř, že všechno jednou dobře dopadne... Ta víra mi pomohla všechno překonat a dnes i když nadávám a štěkám občas jako dobrman kvůli malichernostem, jsem šťastná...