to berete nějak hopem

nj věděli že jsme ti praví a zatím jsem toho nikdy nelitovala .-)

;) ,my jsme to taky věděli,jen jsme se nikam nehnali,užívali jsme si života,cestování,atd,pak jsme si naplánovali dětátko a bydlení,jsme spokojeni.

když mě už tikaly ty pomyslné hodiny a myslím že ve svých 22 letech jsem neudělala chybu, nejsem pro to chodit spolu 15 let a pak protože už je to stereotyp takto chce nějakou změnu tak co tak dítě nebo že by konečně svatba? To není narážka na tebe, ale třeba semnou byla v porodnici holka co byla už pár let vdaná a říkala že dítě chtěli proto, že vztah jim zevšedněl a protože se pořád hádali tak aby měli něco společného a to je podle mě pěkně trapnej důvod. Já si ho chtěla vzít a mít s ním děti protože jsem ho milovala a pořád hodně miluju, ne proto že jsme si ted užívali a už je to nějal zvyk být furt spolu. Užila jsem si než jsem chlapa poznala a dneska mi to příjde ztráta času, navíc nikde není psané že když má člověk dítě tak přestane žít a užívat si .-)

ahojky,já jsem s partnerem od svých necelých 19,bydlíme spolu asi deset let,já se na dětátko tady necítila,chytlo mě to až později,malý se mi narodil ve 30 a jsem ráda,dřív bych si to já osobně nedokázala představit,ale každý to má jinak,my byli hodně akční,nebyl problém se sebrat a třeba odjet do Francie,ted už to nejde,nemám ani hlídání,tak jsem ráda,že jsem to absolvovala.My si dítě pořizovali,že jsme chtěli,moc chtěli,ale chtěli jsme být trochu zabespečeni,mít svoje bydlení,atd.Manželé nejsme,nějak to nepovažuji za důležité,vzít se můžem kdykoliv.jelikož má partner už jedno manželství za sebou,tak nespěchá a mě to ani neva.Prostě to máme každá jinak,jedna je na děti zralá v 18,druhá v 25 či 30.Myslím,že dotyčná to tak přesně nemyslela,přestat si užívat,ale s dítětem to prostě už tak nejde,nemůže se jen tak sebrat a odjet