Marčela01

26.06.2013

Je mi 22 let a já mám pocit že dcerku vůbec nezvládám..je dost živá, sama si hrát moc neumí a když já mám snahu dlouho jí to nevydrží..když po ni neco chci naprosto me ignoruje a proste neposlouchá ni

In reply to by Pomněnka

Dítě většinou v amokou nevnímá nic a za minutu vlastně ani neví, proč brečí, tzv. ani nechápe, proč ho maminka plácne. Je ale také pravda, že každé dítě má jinou povahu, takže moje psaní nemusí vždy na vše platit.. A už vůbec tím nechci říct, že mé dítě vyšlapuje jako hodinky :s: je jí 25měs.
Hodně se snažím předcházet tomu, aby nedošlo ke konfliktu. Někdy má prostě jen blbý den, nemá náladu, nemumí mi to říct jinak, že tím, že se protivná a uječená.

petymaty

In reply to by Marčela01

Ahoj ;)
Neber to tak tragicky, určitě nejsi špatná máma :k:

Zkus se třeba zamyslet nad tím, proč se malá tak chová? Nemá třeba nějaký problém? nebo neřešíte třeba nějakou krizi v rodině a tohle by mohla být její reakce?
Znám to od syna..není sice až tak moc divoký, ale když na něj zakřičím just ještě víc zuří :///: Na něj platí, mu klidně a tiše vysvětlit, že mě opravdu ale opravdu naštval a že se na něj zlobím. Když se vztekne, obejmu ho a pevně ho držím a říkám mu, že se to nedělá a že ho mám ráda.
U nás vztekání prostě žádným bitím ani řevem uklidnit nešlo...ani ignorací ;) Na každé dítě platí něco jiného...malýmu je 27měsíců ;)

In reply to by petymaty

Koukám, že je Matyášek v tomhle zlatej :///: Já to obejmutí zkusila dneska - měla jsem co dělat, abych jí udržela, okamžitě se napnula jak prkno a tím řevem mi málem prasknul bubínek, takže bez účinku :s: A když chci něco vysvětlit - ani už se nesnažím, protože ona je tak hlučná, že nemám šanci :( Takže odcházím z místnosti, protože to tu normálně rezonuje a abych jí nepřetrhla vejpůl... ona za mnou dojde a řve tam, kde jsem já :zadek: :help: :€Ss€:

petymaty

In reply to by Pomněnka

Maty to dělal taky Peti - a dost dlouho! ;) Vlastně od té doby co máme malou se to vystupňovalo až úplně nejvíc :( Byl jsem z něj fakt na prášky a pak mi došlo, že se prostě cítí sám...začal jsem ho hodně hladit, objímat a pořád mu říkat, že je moje největší štěstí atd (typickej chlap :D chce to slyšet furt:D) a fakt je to lepší ;)

Když dojde na nějakou vztekavou situaci, řeknu mu ať jde do pokojíčku - ale klidným hlasem - a přijde až bude hotovej :D Jde a zavře se tam, pak vyjde - zaťuká na dveře pokoje:D - a utíká mně obejmout ;)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky