mamala
Ahojte holky, tak si jdu trochu postěžovat a popř. poradit co mám dělat. Máme doma 17 měsíčního syna a chtěli bysme začít pracovat na druhém. Problém je v tom, že nevím, zda-li jsem v dětství prodělala neštovice a jelikož se syn pohybuje v dětském kolektivu, tak mám strach, abych se popř.nenakazila jako těhotná. Zašla jsem si tedy k praktické dr., abych se s ní poradila (udělat krevní test, popř.očkování ). No ale docela jsem narazila. Koukala na mě jakobych po ní chtěla darování ledviny. Pak začala monolog o tom, že to ještě nezažila, že to po ní nikdo nikdy nechtěl, že o tom nic neví, že jí to pojištovna neuhradí a tak dále. Řekla jsem jí, že si ten test mohu uhradit i sama, ale ona, že prý neví, kolik to stojí. Pak mi řekla, že je to záležitost gynekologa. No já tedy nevím, ale záznamy má ona, ne gyndař. Prostě bylo vidět, že jí nechce ve složce nic hledat ( prý jsou to staré záznamy a někde to tam asi je, ale....) Řekla, ať přijdu za 14 dní, že "zkusí" něco zjistit. Holky, já nad tím pořád dumám a je mi úplně jasné, že až tam za tu smluvenou dobu přijdu, tak se vlastně nic nedozvím. Jsem tímhle přístupem docela zklamaná. Co teď? Jak byste to řešily? Díky moc.
In reply to ale no by barbusacek
no to já taky nejsem zas až tak od rány,ale pokuď něco chci a potřebuju,tak zase dokážu zatlačit,kort když vím,že to je její povinnost.Kdysi jsem si neuměla říct ani o polívku v krámu,ale časem jsem zjistila,že líná huba je holý neštěstí a co si člověk nezařídí sám,to nemá :)
In reply to no to já taky nejsem zas by lucininenka
je fakt, že člověk se časem naučí, no já teda zatím dost pomalu, ale taky už si nenechám všechno líbit...
In reply to :-) by barbusacek
tak u mě se to hodně změnilo po nástupu do práce,najednou jsem měla odpovědnost nejen za sebe,musela jsem se na spousty věcí ptát,spousty věcí umět zařídit,rychle a správně se rozhodovat a tam nebyl čas na nějaké přemýšlení o tom,jestli se stydím nebo ne :) a tam jsem taky zjistila,že o co si neřeknu,to nedostanu :) do té doby jsem byla děsné tele :s: :s:
In reply to tak u mě se to hodně by lucininenka
já jsem jiná v práci a jiná v osobním životě.. v práci není čas na stydím se, to máš pravdu, ale jak čoveče sundám ten doktorskej vohoz, tak nějak mi sklapne :s: :s: :s: ne, tak člověk se naučí, ale takový to vyřízování s úřadama a tak, to teda nemám ráda, to se přiznám nebo když mě tuhle někdo předběhl ve frontě -taky jsem to nechala být, jinej by už něco řekl a já pitomec pitomá si to nechám líbit a pak jsem ještě samozřejmě na sebe naštvaná...
In reply to no tak by barbusacek
jo jo,přesně taková jsem bývala :) ale jak to šlo v tom profesním životě,tak to šlo pomalu i v tom osobním :) třeba k tomu taky dospěješ až budeš muset :) já jsem si říkala,že budeš asi doktorka,myslím,že si tě i matně pamatuju z diskuze o stávce lékařů,nepletu se? ;)
Ahojte holky,
musím se vypovídat. Chtěla jsem udělat dobrý skutek, ale místo dobrého pocitu je tu jen zklamání. Nedávno jsem četla článek o nemocném 2 letém chlapci ze SR, který nutně potřebuje operaci v Americe, má rakovinu a umírá. Tohle je jeho posl.šance. I když jsem sama na rodičáku, tak mě jeho příběh dojmul a hned jsem si představila, že by na jeho místě mohl být i náš syn a tak, že tedy nějaké penízky pošlu. Poprvé jsem zasílala do zahraničí. Chtěla jsem investovat max. 500,-kč, víc na účtě nemám. Počítala jsem, že budu určitě platit nějaké poplatky, tak jsem příkazem zadala 10 Euro, což je 250,-kč. Večer jsem nad tím pořád přemýšlela a říkala si, že jsem mohla poslat těch peněz trochu víc, no, ale počkala jsem, kolik mi strhnou za ty poplatky a popř.bych znovu něco poslala....Ráno jsem jukla na účet a docela jsem koukala, ten převod stál 250,-kč. No dobrá, říkala jsem si, stejně jsem těch 500,-kč chtěla dát, ale když jsem pátrala, kolik strhnou z účtu tomu klučíkovi, tak jsem se fakt vyděsila - dalších 150,-kč ( z těch 250,-kč ). Takže mě to stálo 500,-kč a on z toho bude mít jen 100,-kč. Chápete to? Přitom on je potřebuje a kdyby to šlo jinak, tak mu tu pětistovku dám celou. Mě štve, že 400,-kč z toho sežere banka!!!!Měla jsem poslat víc, ale to bych šla na účtu do mínusu. Holky, stalo se vám někdy něco podobného? Že jste chtěly pomoct a nevyšlo to tak, jak jste si představaly?
In reply to Máš pravdu, obyčejní by mamala
Holt to je dnešní svět :no: :barf:
No tak to by mě nenapadlo, že je to takhle hrozně drahý. Nebylo by to lepší přes složenku, nebo prostě vrazit prachy do obálky a poslat doporučeně? Jinak chválím dobrý skutek!!!
In reply to No tak to by mě nenapadlo, by uz
Taky jsem teď přemýšlela, jak by to šlo udělat. Vidíš, ty peníze v obálce mě nenapadly, díky. Já právě nečekala, že to bude tak drahý, myslela jsem si, že mi strhnou tak 50.- až 100,-kč, ale tolik????? A hlavně jemu z toho účtu.....to nepochopim :n: Možná ještě nějaké peníze tento měsíc ušetřím a pošlu to opravdu tou poštou. On ty peníze potřebuje do 20.2., tak už není moc času.
In reply to Taky jsem teď by mamala
Jestli víš tu adresu, tak jí napiš. Mohla bych taky něco poslat.
In reply to Jestli víš tu adresu, tak by uz
Jééé, ty jsi hodná. Tady je adresa na tatínka. Chlapeček se jmenuje Dominik. On už měl jednu transplantaci jater, ta se povedla, ale ta rakovina napadla i tyhle játra. Takže mu na SR už nemůžou pomoct a jedinou šancí je operace v Americe. Musí to zaplatit předem. Je smutný, že na takový věci nejsou peníze a rodiče si je musejí shánět sami. Něco už jim přispěla charita, ale myslím, že jim chybí ještě víc jak půl milionu....Neumím si představit, co prožívají rodiče. Byly tam i fotky Dominika jak je v nemocnici...no hrozný a strašně smutný...
Beke Peter
Mostová 46
925 07
okr. Galanta
Holky, prosím vás, potřebuji radu. Roční syn usnul v půl 8, po zhruba 15min.se vzbudil, strašně plakal a pak začal zvracet. Nikdy jsem to u něho nezažila, bylo to opravdu hrozné. Pak na chvilinku opět usnul, ale vzbudil se a zase to hrozné zvracení. Celkem asi 5x. Teď spí, je vyčerpanej. Teplotu zatím nemá. Z jídla to mít nebude, měl jen přesnídávku a večer trochu kaše. Rostou mu teď zuby, myslíte, že by to mohlo souviset? Nebo se spíš mám obávat nějaké virozy? Bohužel mi nejí kousky, takže rohlík ani banán jako dieta nepřichází v úvahu. Mohla bych ho kojit? A kdy vyrazit k lékaři, popř.na pohotovost? Hrozně se o něho bojím, asi ani neusnu. Vím, že by měl pít, ale vodu nechtěl a nakojit taky ne, pak usnul, takže jakmile se vzbudí, zkusím to znovu. Budu vděčná za jakoukoliv radu či zkušenost.





















