Ahoj Pepko, narazila jsem na tuto diskusi v podstatě náhodou... ale co ti říct... nevím... já jsem se do takové situace naštěstí nikdy nedostala a můj muž taky ne, nikdy jsme to doma nemuseli řešit a doufám, že ani nebudeme muset. Ovšem jak už tu někdo dříve psal, že do svého manžela vidí jak do skleněné lahve, já to mám taky tak. Navíc my jsme oba s manželem takoví, že když je průser, tak to nedokážeme držet v sobě. Jenže to nejsou průsery, které by takto ovlivňovaly vztah a vzájemnou důvěru. Nevěra je dle mého názoru celkem zásadní problém, ale v tuto chvíli, když mám mluvit sama za sebe a bez jediné takové zkušenosti, ti asi řeknu, že já bych to manželovi teď neříkala. Ale je to těžké rozhodování a kór když už se stalo, co se stalo... každý sám musí zvážit své možnosti, každý sám se v podstatě nejlíp zná a ví, co může unést. Ne každý na to má, aby takové tajemství v sobě napořád držel, v někom to dřív nebo později stejně bouchne jako v papiňáku a je to venku tak či tak.
Markéta s Marcelkou :k:

Nejsi špína . Udělála jsi velikou chybu ale z vlastní zkušenosti vím že nejvíc za to trpís ty. Pokud toho litujes a uvedomila sis že milujes manžela a svou rodinu tak se postav na nohy a NIKDY to neříkej protoze tím ublížis jen manželovi a zničís rodinu. I kdyby přišel soused že tě viděl tak zapírat. Zažila jsem to z obou stran a je lepší nevědět pokud ma vztah pokračovat. Naopak ted budes nejlepší ženou protoze víš co pro tebe manžel znamená a taky že už se to nikdy nestane. Takže úsměv a koukej uvařit něco dobrého:-)