no jo taky jsem koukala kolik ženských se léčí stim samým...až mě to překvapilo protože sem myslela že jsem jediná,ale mamina se léčí taky od rozvodu s mym tátou už 15 let bere dalsan a je sním spokojená teyď už bere jen půl prášku a říká že zatím se cítí dobře....no cipralex....beru ho jeden denně ráno maličkej mi stává mezi 6 a 7 tak ho nechám ještě chvíli v postýlce vemu prášek a jěště chvíli ležim beru ho teprv 8 den,tak to před pár dny začlo zabírat,ale stim klepáním to mám podobný akorát dopoledne si musím zdřímnout jěště že jsem naučila malýho dopoledne usnout po mlíku tak se snim chvilku prospím a pak je to lepší...ale ty začátky byly hrozný...přecházela sem z mirtazapinu na cipralex protože po mirta se přibírá a bylo to děsný....ale už aspoň chodím ven...chodím vždy od nás z jednoho cípu města k našim do druhého cípu města akorát me čeká naučit neboli zvládnout cestu po plzni mezi lidma zatím sme byli jen na pouti na chviličku a nakupovat ale to sme byli nakoupit v tom přechodu z jedněch prášků na druhý a to byl děs myslela jsem že se zblázním ale pak už to bylo ok...ale nevím jak mám hodnotit ten cipralex v životě jsem antidepresiva nebrala....radši bych nebrala žádný ale musim abych byla v pohoa co ty?jak jsi k tomu vlastně přišla?

Ahoj. Koukala jsem, že jsi další s antidepresivama a navíc od Plzně. Jsem totiž z Vejprnic. Brávala jsem taky Cipralex, ale přešla jsem na Paroxetin kvůli těhotenství. Ten Cipralex nebyl špatnej, ale začátky byly příšerný (asi je to ale u všech prášků)-už bych to nechtěla zažít. Paroxetin mi zabírá o něco líp. Cítím se docela fajn, sice to není úplně stoprocentní, ale dá se s tím žít. Když jsem se začínala léčit, bála jsem se jezdit autobusem, městskou, jít sama někde, kde nejsou žádný lidi... To jsem ještě bydlela u rodičů a když oni odešli v půl pátý do práce, třásla jsem se a myslela, že už opravdu umřu, protože jsem zůstala v bytě sama. Uvidíš, že se to za pár dní ještě zlepší. Podle mě je taky důležitá psychoterapie, která mi pomohla ty stresové situace zvládat.

taky jsem rada ze je beru ale uprime jsem cekala ze to bude lepsi,ten tres rukou,poceni a v noci ty myslenky nemam zrovna nejlepsi,proste to neni stoprocentni,beru je neco prez mesic,u me to zacalo asi pred pul rokem,po porodu jsem zacala mit problemy se zadama,tak jsem chodila casto na rehabilitace,ted mam zuzene plicni cesty,a lecim se i stimto,a nekolikrat se me stalo ze mi bylo zle i na ulici,nechtela jsem nikam sama chodit do obchodu,na postu,proste nikam,porad jen doma a nebo s nekym,musela jsem rodice otravovat aby mi nakoupili atak,no a kdyz jsem podstoupila skoro vsechny vysetreni a na nic krome tech plic mi neprisli tak jsem zjistila ze to mam od psychiky, a to me dostalo az k moji doktorce,je fajn a verim ji.ale pojim se ze ty leky po dlouhodobem uzivani nejak uskodi,treba na srdce a tak.............

.............................................................................
http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=140544

brácha bere léky už 15 let. zlobí ho vyšší tlak. hlavně má ale problémy se žaludkem, už od začátku. ale on těch léků bere denně strašně moc. jak sem psala níž, má schizofrenii..

no ale stejnak je hrozný že se tohle stává....když se mi to stalo teť po druhý tak jsem si říkala že to zvládnu ale nešloto měla jsem pocit že se zblázním....chtěa bych bejt zase normální jako před měsícem....byla jsem tak vyrovnaná už jsem měla pocit že už jsem to překonala,ale najednou bum a zase to bylo....přítel nechápal co se semnou děje jenže když to člověk neprožije tak nechápe....u mě to taky neni stoprocentní....nejsem ta co před měsícem a půl....alechtla bych jí ejt proto se snažím stím bojovat....jestli to škodí něčemu tak to nevim ale asi ne...mamina to bere už 15 let..já sem se cítila nejlíp až 2 roky po tom co se mi to stalo poprvý....ale je fajn že nejsem sama že si občas člověk trochu uleví když si promluví s někym kdo to prožil...cítim se totiž sama....v tu chvíli člověk pozná do mu za too stojí....kdo ti podá pomocnou ruku....ale většinou je to jen rodina a odkud vlastně jsi?