Ve 27.? tak to jsi už krásně daleko :) je fajn, že to ostatní ví. Já nemám moc komu to říct. ví to manžel (ale nechápe) a naši se sestrou (ti už vůbec ne) . A bydlím na vesnici. Tady, kdyby to někdo věděl, tak jsem odepsaná.
A jak ti je? to je tvé první? Já to první těhu hodně prospala, vždy když mi bylo hůř, tak jsem šla spát a hned bylo líp :) Teď s Petíkem už by to nešlo, jen tak pospávat. Ale nechci, aby byl sám. Jen si znovu netroufám. a jak už to bývá, čím jsem starší, tím se víc bojím.
Jinak, mně v těhu moc pomohl hořčík - Magnosolv :)

U mě to všechno začalo minulý rok touhle dobou,přesně jak píšeš nahoře,pocit že je něco špatně že jsem nemocná a nikdo mi nepomůže protože nikde nic nenašli,postupem času se to stupňovalo na jaře jsme začali přemýšlet o umělém oplodnění protože jsme se víc jak rok snažili o druhého prcka a pořád se nedařilo,do toho na mě všichni v okolí hrnuli své problémy a já jsem byla takový ten hromosvod,a pak už prostě psychika řekla dost,totálně jsem se sesypala a skončila na psychiatrii,nasadili mi léky a já se rozhodla že podstoupím hospitalizaci,po týdnu jsem zjistila že jsem těhotná takže mi museli léky změnit a já jsem šla ještě víc ke dnu,po 2 měsících hospitalizace jsem šla domů,byla jsem ve 12tt a vůbec jsem si nedokázala představit jak to všechno zvládnu. No zvládám to jednou je líp jindy hůř,jen mám strach co bude po porodu...