Porod ve 24 týdnu těhotenství

Tak když to tu tak čtu, přidám pro srovnání porod ve 24 t. těhotenství.
28.5. jsem byla na kontrole u své dr., udělala mi stěry,UZ, vyšetřila mě a pustila domů, že je vše ok a uvidíme se za 3 týdny.
30.5. 3 hod. ráno, když mě vzbudili křeče v podbřišku, říkala jsem si, že je to asi zase zácpa, která mě trápí pravidelně. 3 x jsem doběhla na záchod a vypadalo to, že je to krapet lepší.
V půl 6 jsme vstávali a já se chystala s manželem do práce. Břicho pořád bolelo, ale protože měli u něj v práci 2 ženský dovolenou, tak jsem si vzala 2 Espumisany, vypila jogurtový nápoj a doufala, že mě to prožene a bude to ok.
Cesta z Příbrami do Prahy trvala asi 1, 5 hodky a pro mě byla strašná, křeče byli stále horší. V práci jsem si uvařila čaj a zkoušela něco udělat. Na záchod jsem běhala, tak jsem si říkal, že to brzo přejde, ale pak v 8 hod. jsem našla na papíru krev a když jsem vlezla na net, tak jsem si přečetla, že každé krvácení po 20tt je nebezpečné. Tak jsem šla za manželem a řekla mu, že se nevyhneme cestě k dr.
Rozhodovali jsme se jestli jet do Příbrami nebo v Praze k Apolináři, jelikož bolesti byli stále horší a přidal se do toho strach o mimčo, zvolili jsme Apolináře. Cestou jsem ještě uklidnovala mnažela, že si mě tam max. na pár dní nechaj ležet a pustěj mě domů( to jsem ještě netušila, že pojedu sama) Když jsem konečně našli u Apolináře porodní sál, PA na mě koukala jak na blázna divila se, že jsem nejela do Příbrami, vložku jsem měla čistou, tak mi ani nevěřila, že jsem krvácela, ale pro jistotu mě dala na monitor.
To bylo 9:30. Půl hod. monitor byl pro mě strašněj, nemoct se hýbat a ty bolesti začínali být pravidelné, tak po 10 min., ale monitor byl čistej. Tak jsem si připadala jak hypochondr a říkala si, že mi píchnou něco na bolest a pustěj mě domů.
V 10:30 konečně dorazila dr. a vyšetřila mě, byla jsem už otevřená na 2 cm a krvácení se rozjelo. Okamžitě mě teda přijali a dali infůze na zastavení kontrakcí. Manžel celou dobu čekal za dveřma, tak jsem mu jen doběhla říct, že budou zastavovat porod a at jede zpátky do práce, že to bude ok.
V 11:30 jsem se dostala na rizikové odd. dostala jsem oběda pořád jeli kapačky, celkem ty bolesti ustali a byli jen občas slabé, přišli mi říct, že mám v těle těžký zánět a nasadili 2 ATB.
v 15:00 se začali zas bolesti zhoršovat, tak jsem po půl hod. zavolala dr. a když mě vyšetřil, už jsem byla na 4 cm. Usoudili, že porod zastaví tak max. o pár hodin.Převezli mě na porodní sál. Od těch 3 hod. jsem měla kontrakce po 5 min. byli bolestivé ale celkem to šlo.
V 18 hod. dorazil manžel a byl celou dobu u mě, kontrakce se začali zhoršovat a tak jsem požádala o epidurál, ale protože jsem měla horečku a zánet, tak nepřicházel v úvahu. Otevřená jsem byla už na 6 cm.
cca od 20:30 se začali kontrakce rapidně stupnovat a zkrátili se na 3-4 min. Nevím jestli to byl stres nebo únava, ale už mi začínalo být všechno jedno a přála jsem si, aby už to bylo za mnou. Dr. mi totiž řekli, že máme jen 20% šanci, že porod mimčo přežije.
V21:30 se rozhodli, že už infůze nemá smysl a odpojili mě. tím se vše rychle rozjelo,
v 21:45 hod. už jsem měla kontrakce po 2 min. a otevřená jsem byla na 8 cm. Dali mi nohy nahoru a začalo to. V té době jsem si o porodu ještě nezjistila vůbec žádné info, takže jsem dýchala jak blbec, ale naštěstí tam byli super PA a korigovali to. Pak dorazil konečně i personál pediatrů a mohli jsme začít talčit. Věděli jsme, že půjde ven KP.
Po první zatlačení praskly plodové obaly a po druhém uvízla hlavička, ale já už neměla sílu cokoliv dělat, tak jsem se pokusila zatlačit a sestra mi skočila na břicho, přišel šílený vykřik a kousla jsem manžela do ruky. (22:17)
Pak přišla šílená úleva a zároven psych. bolest. Registrovala jsem jen šum kolem a pípíní monitorů. Pak přišel dr. a řekl mi že je to holčička jestli máme jméno a že ji vezou na ARO.
Placentu mi museli vybavovat pod narkozou, protože byla ještě přirostlá. Když mi odezněla narkoza byl u mě manžel a řekl mi, že se byl podívat na Martinku,má 610 g , je na spoustě přístrojů, ale že žije.......
pak mě odvezli na JIp a já se pokoušela trochu spát, byla jsem ve stavu, že jsem nemohla ani brečet, jen sem koukala do stropu.
Ráno v 6 hod. za mnou přišel pediatr a řekl mi, že Mája přežila noc a že je stabilizovaná.
V 10 hod. mě přeložili na standartní pokoj a dorazil manžel, šli jsme se poprvé podívat na ARO. Když jsem viděla toho malého staženého králíčka, jak je napojená na všechny přístroje a snaží se žít, byl to ten nejhorší den v mém životě, museli mě odvést na vzduch a tam mi dr. řekl, že statečně bojuje a že všichni věří, že to zvládne a tak začal náš boj o život......