pobyt v nemocnici

14.06.2010

Ahoj holky, chci se s Váma podělit o smutné zážitky,co mě potkaly. Navštěvuje tyto stránky často, spíš jako čtenář nebo když mám problém, tak si od Vás nechám poradit. Naposledy jsem zde byla v ukončeném 21tt, pak následovala hospitalizace. Prosakovala mi plodová voda. Je to prý velmi vzácné a hlavně v tomto týdnu dost nebezpečné.Nyní jsem 26tt +0 a zatím snad stabilizovaná.Musím to ale zaklepat ťuk, ťuk... Tato vada byla vrozená, nemohla jsem si to žádným úkonem přivodit.Prostě jsem si všimla, že mám vlhčí kalhotky asi 5 dnů než mě hospitalizovali. Vody jsem měla pod hranici a varovali mě před nejhorším, v 21tt. není dítě životaschopné. Musela jsem jen ležet, vše probíhalo v posteli, bez jediného kroku, tj. záchod,jídlo a koupel. Takhle to bylo přesně 12 celých dnů.Já jsem pak ani na ty nohy nemohla stoupnout jak jsem je měla slabé.Po kontrolních ultrazvucích mimi rostlo,ale vody nepřibívalo i když už neodtékala,ale uvolnili mě režim,takže jsem mohla chodit v pokoji na záchod,a koupel, jídlo stále v posteli. To bylo asi 10 dnů. Pak se trochu spravil ultrazvuk a mohla jsem i na jídlo asi týden. Pak mě slavnostně propustili,ale klid musím mít i doma. Jo a mimochodem jsem při tom ležení měla antibiotika,která mě i s tou hygienou způsobily zánět v pochvě a málo pohybu a nepříjemné vyprazdňování mě vyvolaly hemeroidy.To už na mě bylo fakt moc. A to nebudu psát o citovém strádání a stezku po dětech a manželovi a neřešitelná rodinná situace ohledně hlídání dětí. S malým jsem ještě na MD.Musím věřit, že už to snad bude jen dobrý,ale opravdu se teď bojím všeho a počítám každý den, který skončil a byl bez problému. Jestli můžete napište jestli Vás někdy něco takového potkalo. Díky za všechny reakce.

Kliknutím vložíte smajlíky:
kačenka1711

musíš si říkat TOBUDEDOBRÝ TOBUDEDOBRÝ TOBUDEDOBRÝ! kdby se jim to nelíbilo, tak tě nepustí domů. takže BUDE TO DOBRÝ!

Ahoj, taky přidám jeden příběh. V porodnici jsem ležela s paní, která byla asi od 20tt hospitalizována s podezřením na odtok plodové vody. Tedy, na vyšetření nikdo nic nezjistil, doktoři jí nevěřili, tvrdili, že je to jen výtok od zánětu a opakovaně ji léčili ATB, nazvali ji hypochondrem. Ona se nedala, říkala, že pozná výtok od plodovky. Nakonec jí zjistili, že má opravdu málo PV, ihned měla nařízený přísný klidový režim, nesměla ani na WC. Téměř 5 měsíců strávila vleže na lůžku, podle aktuálního stavu mohla výjimečně do sprchy, za celou dobu byla 3x s návštěvou v jídelně. Doma měla tříletou dcerku. Nikdo z lékařů jí nebyl schopný říct, jak na tom miminko je a jestli bude zdravé. Nakonec porodila o 3 týdny dřív zdravou holčičku. Pak měla ještě nějaké menší komplikace, ale ty už přímo nesouvisely s předešlým problémem. Byla na tom psychicky špatně, protože žila takovou dobu ve strachu, kontakt s rodinou byl omezený na návštěvní hodiny a navíc neměla jistotu, že to dopadne dobře. Ale zvládla to ona i miminko. Tobě držím palce, ať to taky dobře dopadne :k:

moc ti přeju at to všechno dobř dopadne,já má jinačí zážitek s plodovkou celé těhu uplně bez problémů jako kdybych ani těhu nebyla,při porodu mi chtěli píchnout vodu nic neteklo tak se ve mně primář ryl jak prase zkoušel to asi 3x to bolelo víc jak porodní bolesti,ptal se mě jestli mi doma odtekla voda tak jsem mu řekla že ne začal se mnou mluvit jak s blbcem že nevím že mi odtekla voda tvrdila jsem že né rodila jsem už druhé dítě tak člověk ví jak to vypadá když odteče voda no a malímu začli klesat ozvy tak že se bude čekat jestli půjde ven normálně nebo akutním císařem,když byly ozvy na 60 tak PA letěla k telefonu a přiběhla doktorka ukončíme to císařem to jsem mněla víc jak půl porodu zasebou,to byl najednou takovej fofr že jsem nebyla schopná podepsat papír že souhlasím s celkovou narkozou jak se mi klepala ruka,když jsem se probudila z narkozy tak mi řekli že malího dostali ven včas než se začal dusit kvůli tomu že mněl pravej uzel na pupečníku za celý těhu to nikdo nezjistil a dali mi za pravdu že jsem nemněla plodovku v děloze jsem mněla jen krvavý hleny a nikdo mi nedokázal vysvětlit kam se poděla když vím že mi neodtekla pak už se o tom nemluvilo a pan primář chodil na vyzitu najednou jak milijus,s malím chodíme každý třiměsice na kontrolu s ledvinama jestli mu to nepoškodilo ledviny a v pravý ledvině máme asi 3mm kamínek to nám taky nemůžou říct přesně jestli to je kamínek nebo usazená sůl,TP jsem mněla na 5.10.2009 dr. že nemáme kam pospíchat pořád se ptal jak byla velká holka když se narodila(2,85kg)moc velká nebyla tak že porod pořád oddaloval přišlo to na mně 15.10. samo naštěstí jinak by mi porod vyvolávali až 20.10. tak si nechci ani představit jak by malej dopadnul kdyby jsem nezačla sama rodit,to je moje zkušenost z plodovkou

Ahoj Janako, já mám jeden takový příběh, ale moc pozitivní není, tak nevím, jestli se to hodí. Nejde o mně, ale já v těhu ležela v nemocnici dvakrát týden v rozmezí pěti týdnů. A oba pobyty jsem měla jednu stejnou spolubydlící, paní, která ležela od 16tého týdne v nemocnici kvůli prosaku plodové vody. I ona měla doma dvoletou holčičku...Když jsem tam přišla poprvé a začli jsme si povídat, bylo mi příšerně za ni. Hodně trpěla na výtoky, tak se dlouho nic nevědělo. Pak ale v 16tém týdnu zjistili málo vody a hned následovala hospitalizace. Nejdřív nesměla vůbec z lůžka, jen ležela, ani na záchod nesměla. Po čase se zjistilo, že vody má málo pořád, prosakovala dál a dál, ale nemělo na to moc vliv, jestli ta mamča leží nebo ne. Takže jí dovolili na záchod a nejnutnější hygienu vstávat, ale jinak pořád příšně ležet. Každý týden nabírali krev a zjišťovali, jestli se přes plodové obaly nedostala nějaká infekce na miminko. Na utz ji převáželi sanitou v leže do jiného města, potřebovali speciální 3D utz, protože s málem vody nešlo miminko tolikr prohlídnout. Doktoři úplně přesně ani nevěděli, jestli má mimi všechno jak má mít, protože ho prostě pořádně neviděli...jen se tušilo, že to je jejich vysněný syn. Když jsem s ní ležela poprvé, byla právě v 25 týdnu, bříško sotva viditelné. Byla taková klidná, odhodlaná pro to miminko obětovat opravdu hodně...její dvoletá dcera už s ní ani moc nechtěla komunikovat, neměla maminku doma už tak dlouho, že na ni pomalu zapomínala:-(. Když mě přijímali do nemocnice po druhé, stihla jsem ji na pokoji jen pozdravit a ona byla taková nervozní. Byla zrovna 32 týden. Pak odešla a už se jen vrátila uplakaná, že ji přes den bolelo bříško, teď se doktor podíval a ona už byla moc otevřená. Porod nešel zastavit, takže ji odvezli na akutního císaře. Druhý den jsem za ni ještě šla na šestinedělí, miminko neviděla, odvezli ho hned sanitou do vybavěnější nemocnice ve větším městě. Nevěděla, jestli je malý v pořádku, nevěděla tehdy teda ještě nic, jen že je miminko živé. Víc už nevím, jen doufám, že to všechno dobře dopadlo, protože tak moc se obětovat, to by jen tak někdo nedokázal. Ona se ještě v 16tém týdnu mohla rozhodnout pro ukončení těhotenství...zvolila dát miminku šanci.

teda zkušenost s tímhle nemám, ale v první těhotenství jsem si poležela 3 týdny v nemocnici, v druhým jsem tam
měla ležet taky, ale kvůli malé dcerce jsem podepsala revers (doma dodržovala klidový režim, tak jak to šlo).
Nejhorší je to na psychiku, tak věř a doufej, že to dobře dopadne. Přeju hlavně dobrý konec, neděláš to pro sebe,
ale pro tvýho prcka v bříšku, kde je mu každý den dobrý. Hlavně se nesnaž tu poklidit a tak a opravdu odpočívej,
jak jen to nejvíc půjde. Hodně štěstí tobě a dětičkám.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky